Vzpomínka na VŘSR

František Tichý
František Tichý

Minulý týden jsme si připomněli 91. výročí vzniku samostatného československého státu, v sobotu si připomeneme - nebo spíš nepřipomeneme - rovněž nekulaté, 102. výročí VŘSR.

0:00
/
0:00

Proč jsem si na to vzpomněl? Třeba proto, že mi toto výročí vtloukali do hlavy odmalička a co vám v hlavě uvízne v dětství, toho se jen tak nezbavíte.

Má první vzpomínka na Velkou říjnovou socialistickou revoluci se vztahuje až na má předškolní léta. Bylo mi tuším pět, když se nám soudružky vychovatelky v mateřské škole snažily po obědě zapomenuté chuti promítnout na zeď jakýsi černobílý dokument o této události. Dodnes si z toho popoledne ale pamatuji pouze to, jak se hned na začátku roztrhl film, jak se soudružka vychovatelka vzápětí polepila lepidlem a také na dusno v místnosti, kde jsme se všichni tísnili. A taky na to, až ty obrázky s Leninem, Aurorou a tím vším dalším, co bylo nad naše dětské chápání, vystřídá krátká barevná pohádka o třech tučňácích...

Už jen z vyprávění rodičů vím, co jsem si z tehdejší "agitky" odnesl. Prý jsem jim tehdy obsah toho dokumentu vylíčil slovy, že "Lenin vylezl na rouru a zastřelil ocara".

Pominu-li nějaká ta školní léta a takzvaně nepovinné účasti na lampionových průvodech, kde malí vynalézaví diverzanti s injekčními stříkačkami naplněnými benzinem likvidovali uvědomělejším dětem svíčkou osvětlené barevné papírové koule nebo válce, dostanu se až ke studentským létům téměř dospělým, kdy jsme si z VŘSR dělali legraci znovu.

Tehdy asi poprvé jsem slyšel vtip, který celou událost zamlžuje. Šlo v něm o nesrovnalost v kalendáři, skutečné jméno Lenina a také jeho nástupce, který se taky ve skutečnosti jmenoval jinak. Celé to bylo vtipné, ale zároveň hrozivé a temné.

A temné mi to výročí - i přes všechny ty na pohled veselé lampiony - zůstává dodnes. Ona velmoc, ve které se to celé odehrálo, nám tady totiž několikrát v posledních sto letech pěkně zkomplikovala život. V žádném případě nezpochybňuji obrovskou úlohů vojáků Rudé armády při osvobozování Československa za 2. světové války, jako spíše dohody vedení zúčastněných velmocí tehdy, pak také srpnové události z roku 1968 a samozřejmě i něco méně důležitého mezi tím vším...

V každém případě připomínka VŘSR má pro mě velmi zvláštní příchuť. Asi i proto jsem o tom napsal tuto poznámku. Za deset dní nás ale čeká úplně jiné výročí. A na to se fakt těším. A nejen proto, že mi před dvaceti lety bylo čerstvě osmnáct.