WC a ufoni
Obyvatelé a návštěvníci Bruntálu mohou po dlouhých deseti letech opět využít veřejných toalet. O tuto - bezpochyby chvályhodnou službu se postarali tamní radní. Zdálo by se, že jde o maličkost, ale ne tak docela.
Do Bruntálu se mi bude nyní jezdit mnohem bezstarostněji. Nebudu totiž muset před cestou vymýšlet krizové plány, co dělat a kam jít v případě, že... On by se z toho totiž nejeden potento, když se mu začne chtít tento a toaleta v dohledu žádná není.
Jakési možnosti sice skýtají nejrůznější restaurace, suplování funkce veřejných toalet po nich ale nikdo nemůže chtít. Ani se nedivím, že se na čůrací návštěvníky, kteří si u nich nic nedají, mnohdy dívají ne zrovna hezky. Občas se mezi nimi totiž najdou i tací, kteří si odnesou toaletní papír, který jim doma chybí.
A co dělat, když vydělat se není kam? Ke stromečku na náměstí si dnes dovolí snad jen tříleté děcko. Okolnostmi donucený dospělý - je-li takto přistižen strážníkem - si může vysloužit i několikasetkorunovou pokutu. Zajímalo by mne, jestli by mu ji příslušná radnice proplatila. Pádných argumentů by na to postižený měl určitě více než dost.
Také by mne zajímalo, kam při svých výletech a procházkách chodí úředníci radnic měst, které své záchodky nemají. Možná ale, že žádné nepotřebují. Občas mi totiž přijde, že oni vysoce postavení jsou ufoni. A kdo ví, jak u nich trávící soustava funguje. V každém případě - minimálně v Bruntále vládnou - jak se zdá - normální lidé z planety Země.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
