www.babičky.cz

Moje jihomoravská babička žila na vesnici. V domě měla zavedenou elektřinu, kterou svítila. Rádio neměla, protože špatně slyšela. Televizi přijala za svou, i když dost často kroutila hlavou nad tím, co v ní ukazují. V kuchyni stála prastará pračka, kterou tam na občasné přeprání přivezla teta. Tím výčet technických vymožeností jí užívaných končí. Nic jiného k životu nepotřebovala. Byla spokojená, stejně celé dny trávila na poli a na dvorku, kde se starala o početnou drůbež a nějaké to prasátko. Slova jako internet, email, ba dokonce počítač do svého slovníku nikdy nezařadila. Nebylo proč. Informace se po vesnici předávaly ústně, zprávy zvenčí občas přinesl místní rozhlas, na poli se probralo kdeco. A o pohyb na čerstvém vzduchu měla tím pádem taky postaráno.

Druhá babička, ta ostravská, techniku přijala za svou. Neobešla se bez rádia, ráda se podívala na televizi a telefonem byla ve spojení s celým světem. Internet k ní sice nikdy nedorazil, ale věřím, že kdyby tu možnost měla, alespoň pozvánky na akce klubu důchodců by posílala mailem.

Zájmy a záliby seniorů se mění před očima. Na vyšívání nemají čas, protože vyrážejí s přáteli na výšlap do hor, posedávání na lavičce je nebaví, protože stejně tak mohou posedávat u počítače, před bloumáním liduprázdným parkem dají přednost petangu, šachům nebo seskokům s padákem. Zájmy a záliby se ale mění jen tak rychle, jak se mění generace seniorů. A tak, stejně jako se teď podivuji nad tím, co zvládnou dnešní babičky a dědečkové, za nějakých dvacet třicet let si budou mladí pochvalovat, jakouže to mají bystrou bábi, která se chystá na další let do vesmíru, kde si dá rande s kamarádem z Kanady. A třeba to bude úplně jinak, třeba se právě jejich bábi vrátí na pole a mezi drůbež. Letů do vesmíru a jiných vymožeností techniky si přece v mládí užila až až.