Začíná to ve slovech

Servírka z ostravského baru Diablo na stodolní ulici neobsloužila Romy. Vyhodila je s tím, že tam mají uzavřenou společnost, později rovnou do televizní kamery řekla, že nemá Romy ráda. Případ teď skončil u soudu, kde se nespokojená trojice mladých lidí domáhá odškodnění a omluvy.

Žena se brání tím, že má s Romy špatnou zkušenost, v minulosti ji zbili, když je žádala o zaplacení útraty.

Červ pochybností v každém z nás hlodá a hlásí: vždyť ta servírka má pravdu, vždyť se jen brání, má přirozený strach. Jenže je to jinak.

Nikdo z těch tří Romů, které vyhodila, ji nezbil. Byli to jiní, a ona na ně pohlížela skrz prsty jen proto, že jsou Romové. Navíc ona se bránit může: na útočníky, kteří ji zbili, může podat žalobu, může si stěžovat na zaměstnavatele, že ji na pracovišti dostatečně nechrání a podobně. Co však mají dělat lidé, kteří nic neudělali, jen se narodili s jinou barvou kůže a za to musí v takovýchto podnicích pykat?

To vše se řeší v době, kdy si celý svět připomíná 60. výročí osvobození Osvětimi - místa, kde člověk vyvraždil jen kvůli rase milion svých bližních. Světoví politici ve svých projevech na tomto ponurém místě hrůzy řekli: fašismus začíná ve slovech. Možná tuto větu neříkají moc zřetelně, možná by ji měli křičet, křičet tak nahlas, že to uslyší a snad pochopí i v ostravském baru Diablo na Stodolní ulici.