Zautomatizované činnosti

V posledních několika dnech, když píšu, často škrtám a přepisuji. Hlavně datum. Neustále totiž píšu rok 2006. Je tam někde v hlavě dobře uložený a při psaní ho píšu zcela automaticky. Loni jsem měl stejný problém. I předloni. Nic to není. Vím, že to za pár týdnů pomine.

Ale nejen rok v datu píšu automaticky. Občas se doma při telefonování přistihnu, jak se snažím volat přes nulu. Nebo si dokonce připravuji poznámkový blok. A to chci volat babičce. To si vždycky říkám, jestli náhodou netrávím v práci příliš mnoho času... Z výtahu pak v kterémkoli domě nejčastěji vystupuji ve druhém patře. Dvojku mačkám automaticky - jsem tak zvyklý z práce.

Zautomatizovaných úkonů mám víc. Uklidňuje mě, že v tom nejsem sám. A když si dávám pozor, tak se nic neděje. A pozor si dávám hlavně u semaforů. Ve studiu, když se rozsvítí červená, znamená to jeď, mluv, vysílej. Představa, že u přechodu pro chodce začnu s rozsvícením červeného panáčka recitovat zprávy, mě trochu děsí. To už by bylo na psychiatra.

Ale jak říkám - hlídám se. Mohlo by se mi totiž stát, že bych na červenou dokonce vyrazil. A to by už mohlo mít následky tragické. Psaní šestky v datu mě proto nechává naprosto klidným.