Zavátá mobilní naděje

Poslední sněhová kalamita znovu dokázala, jak snadno se může člověk dostat z 21.století do středověku. Stačilo relativně málo - husté sněžení a k tomu prudký vítr. Kombinace obou živlů se postarala nejen o kompletní zavátí silnic, ale i o stromy vyvrácené na dráty elektrického vedení. Lidé se tak ocitli zcela odříznuti od světa.

Právě na drsném Rýmařovsku jsou ale na něco takového zvyklí. Podobné situace řeší prakticky každou zimu, takže je něco takového hned tak nezaskočí. Vědí, že od listopadu do dubna musejí mít zásoby jídla a pití. Vědí, že musejí mít dostatek svítilen na baterky nebo obyčejných svíček. Zapomenout samozřejmě nesmějí ani na zápalky.

S tím vším tam lidé počítají. Přesto jim poslední kalamita jedno překvapení přinesla. Zaskočilo je, že kromě elektřiny jim přestaly fungovat i pevné telefonní linky. Jediné spojení se světem tak pro ně znamenal mobil. Byli však mezi nimi takoví, kteří ho v tuto nejnevhodnější chvíli měli vybitý. A pochopitelně ho neměli jak nabít. Tito lidé měli ještě o něco tísnivější pocit než ostatní. Právě své sousedy by museli požádat o pomoc v případě krizové situace. Tou může být třeba infarkt nebo porod. Lidé z Jiříkova, Těchanova, Kněžpole nebo Dobřečova už teď vědí, že během zimy musejí mít své mobily nabité alespoň na polovinu. Takže i v tomto případě platí, že všechno zlé je k něčemu dobré.