Zboží pro zloděje

Jeden můj kamarád má takový malý kamrlíček, kanceláříčku a pár klientů, kteří k němu chodí a on jim za to prodává zájezdy k moři. V té kanceláříčce toho moc není, je tam tiskárna, rádio a pár písemností, hromada propagačních materiálů a v ledničce občas dobré vínko pro přátele. Nedávno do toho svého zaměstnání, té své obživy přišel a zjistil, že tam byl zloděj. Vylomil mu nějakým páčidlem dveře a během tří čtyř minut ukradl, co se dalo. Zmizela inkoustová tiskárna i to stereo rádio, dohromady asi tak věci za čtyři tisíce korun. V zastavárně, kam to ten zloděj zanese, za to bude tak pět stovek dohromady. Je to úplně běžný případ, jaký se stal spoustě lidí, jaký vidíte kolem sebe denně, na jaký jsme už zvyklí, prostě vás někdo okradl a vzal vám věci nevelké ceny, ale co je na tom nejdůležitější , ten zloděj vám ukradl vaše věci. A to člověka urazí, rozčílí, poníží, donutí zuřit a křičet do světa něco ve stylu : „Když tě chytím, tak ti ruce a nohy zpřerážím“. Pak se uklidníte, vztek se vytratí a začnete uvažovat nad tím, co chybí, jak to nahradit, jak dál fungovat, protože život jedním vloupáním nekončí.

A tak jsem s tím kamarádem šel do obchodu nakupovat, protože bez tiskárny nemůže pracovat a bez kvalitního rádia nemůže poslouchat Český rozhlas Ostrava, což je jeho oblíbená stanice. A nejraději prý poslouchá ráno v 8:50 Janka Rokytu a jeho Zazpívejte si s námi . Ráno si totiž zazpívá s rádiem pěknou lidovou písničku a svět se mu rázem jeví v lepším růžovějším světle. Když jsme tak korzovali obchodem a vybírali věci, které nahradí ty zlodějem ukradené, uviděl jsem tu samou tiskárnu v akci za tisícovku a představte si i značkové rádio se dvěma reprobednami a digitálními předvolbami a cédéčkem v akci za dvanáct stovek, i když původně stálo dva a půl tisíce. Kamarád měl radost, že jsme tak dobře nakoupili a příští možnou návštěvu zloděje tak snížili tou investicí na polovinu, protože lump si při dalším vloupání nevezme věci ve stejné kvalitě za čtyři tisíce korun, ale jenom za dva tisíce. To jsme toho budoucího zloděje ale převezli.

Asi vám došlo, že v době, kdy někteří lidé kradou jako straky nemá cenu kupovat drahé věci do míst, kam se může takový darebák dostat nepozorovaně třeba v sobotu nebo v neděli anebo ještě před tím, než přijdete do práce, jako se to stalo mému kamarádovi. Na druhé straně, člověk by takhle uvažovat neměl. To by ale zloději museli za krádeže dostávat podstatně přísnější tresty doplněné nějakou důležitou a prospěšnou galejnickou činností. Možná by to pomohlo. Kdo ví. A pěkný den přeje Artur Kubica.