Zbytečné přechylování

Abych ale uvedl věci na pravou míru, tak i zde je původní myšlenka sportovní. Napadlo mě to už při olympiádě, kdy Kateřina Emmons zůstala Emmons, zatímco třeba výškařka Blanka Vlašič se u nás interpretuje jako Vlašičová. Pravidla spisovného jazyka mluví v tomto případě jasně, netřeba dlouze vysvětlovat. A přestože chápu, proč některé výrazy z dnešní běžné češtiny ještě nejsou zastoupeny v pravidlech českého jazyka, jde většinou o pseudooriginály příbuzné s angličtinou a počítači zvlášť, zkrátka další důkaz globalizace celého světa, ale u těch jmen mi přesto něco nesedí.

Názor, že podle koncovky -ová rozlišíme u lidí z jiných zemí muže od ženy, má své opodstatnění. Nicméně tady už mi přijde lehce zbytečný. Ve své podstatě se navíc dopouštíme ještě i vytváření patvaru. I když v dobrém úmyslu. Kolikrát zní až směšně - třeba zpěvačka Alanis Morissetteová, Sheryl Crowová nebo Céline Dionová a tak dále. A všimli jste si něčeho? Použil jsem před tím slovo zpěvačka. Je tedy jasné, že nejde o muže a když se kouknete do novin a časopisů, které zrovna neprobírají profláknutá jména, jako se objevují například v bulváru každý týden a kde i pětileté dítě ví, o koho jde, tak je tam v 99 procentech uvedena profese - například ředitelka, režisérka a nebo dokonce i ta dědička hotelového řetězce.

Chtěl bych říct, že spisovnou češtinu, obzvlášť v psaném a nedejbože ještě oficiálním projevu respektuji, stejně jako názor těch, kteří se drží toho, že "co je psáno, to je dáno". Napadá mě ale ještě jeden argument a není myšlen konfrontačně. Ti lidé, o kterých mluvím, mají svá příjmení. Stejně jako vy. A teď si představte, že přijdete do nějaké země a místo toho, abyste uslyšeli své jméno vyslovené správně, už to je kolikrát někdy oříšek, tak k tomu uslyšíte - s nadsázkou dejme tomu -ov. Takže Paclíkov, Tichov, Piskalov, Sajbotov... To jen tak k zamyšlení, jestli není někdy to, co je zkrátka jednodušší, i náhodou účelnější.