Zdravotní bratři

27. únor 2006
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Studentům posledních ročníků středních škol přibývají starosti. Ještě nemají maturitu a už se musejí rozhodovat, kterou vysokou školu si vyberou. Konkurence se přitom zvyšuje patrně ve všech studijních oborech. Vypadá to, že ubývají oblasti, které by zajímaly výhradně studentky. Naopak některé obory přestávají být doménou mužské populace.

0:00
/
0:00

Ověřil jsem si to při dni otevřených dveří zdravotně sociální fakulty Ostravské univerzity. Tahle škola pro mě dosud znamenala především zdravotní sestry, fyzioterapeutky či laborantky. S mužskou populací jsem ji příliš nespojoval a když, tak s novým oborem, který otevřeli loni - zdravotnický záchranář. Při návštěvě školy jsem zjistil, že je všechno jinak. Samozřejmě, že mezi uchazeči převládaly studentky, ale tolik chlapců jsem tam nečekal. Zejména mě překvapilo, že se zajímají o obor všeobecná sestra. Nic proti tomu. Nevidím důvod, proč by muž nemohl dělat práci sestřičky, ale přece jenom - člověk si tuhle profesi spojuje s něžným pohlavím. Zástupci školy mi potvrdili, že chlapců, kteří studují obor všeobecná sestra, přibývá. Je jich tak kolem deseti až patnácti procent. Ve světě je to prý zcela běžné. Například v Portugalsku je takových studentů polovina. Nic naplat. Doba se mění a ono vlastně ani není důležité, kdo profesi vykonává, ale jak. Jenom nevím, jak muže, který vystuduje obor všeobecná sestra, oslovovat. Říkat mu zdravotní sestra, mi připadá hloupé. No a nazývat ho zdravotním bratrem? Ještě hloupější. Snad se časem na něco přijde. Nevím, jak vy, ale já mám odmalička rád kominíky. Říká se přece, že nosí štěstí. Zatím jsem ale vždy viděl pouze kominíky muže. Ať vzpomínám jak chci, kominici jsem ještě nepotkal. Ale kdoví, třeba se jí dočkám.

autor: Ivan Sekanina
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.