Že by nebyli lidi?

Hejtmanství moravskoslezského kraje ovládla oranžovo-rudá koalice a někteří voliči dostali pověstnou blbou náladu. Neboj se, na lidové milice nedojde, uklidňují mě kolegové, ne proto, že by soudruzi nechtěli, odpovídám jim. Středočeský soudruh Grospič totiž určitě není sám, kdo oprášil stalinistickou terminologii a opět dělí svět na šťastný socialismus budující levici a agresivní kapitalistickou pravici válečných štváčů halících se do hávu mírotvorců. Je-li pravda, že jsme převážně konzervativními občany, kteří rádi jezdí na dovolenou někam, kde to znají, kteří z rádií chtějí slyšet dvacet let staré šlágry a cizímu člověku by na pozdrav neodpověděli ani na poušti, pak nás nová situace může potěšit. Tomu přece rozumíme, hodný komunista si přeje, aby se všichni měli dobře, zlý kapitalista naopak se chce mít dobře sám. Vypadá to jednoduše. Ale svět už, zaplaťpánbůh, není černobílý, na budování socialismu, ba ani na budování kapitalismu nikdo nikoho nenachytá, a pokud si něco podobného myslí soudruzi, jež byli sociálními demokraty přizváni do krajských vlád, je fatální chybou, že tam vůbec jsou. Netuším, jak je na tom personálně komunistická strana v Moravskoslezském kraji, ale skutečnost, že do rady delegovala výhradně soudruhy, kteří na stranické posty zasedli už před rokem 1989, přičemž dva ze tří studovali Akademii společenských věd v Moskvě, mě jednak naplňuje nechutí, ale na druhé straně taky optimismem. Že by nebyli lidi?