Zelená dílna

Zelená dílna mě zajímá už od prázdnin roku 2005. Tehdy vznikla. S potížemi a s řadou nevyjasněných otázek. V Zelené dílně lidé demontují staré a vyřazené elektrospotřebiče a techniku - kopírky, faxy, počítače. Je to ekologické pracoviště. Z vyřazených přístrojů se vrací do oběhu vše, co se vrátit dá. Takových pracovišť je samozřejmě v kraji více. To v Bruntále mě zaujalo tím, kdo ho provozuje, a hlavně - kdo v něm pracuje. Provozovatelem je občanské sdružení Liga, které v dílně zaměstnává výhradě dlouhodobě nezaměstnané, zdravotně postižené, lidi se základním vzděláním - většinou Romy, matky samoživitelky. Před dvěma roky jich v dílně pracovalo šestnáct. Teď jich je třicet pět. Podle mě je to obrovské číslo. Třicet pět lidí, kteří by jinde práci nenašli. Ostatně - do Zelené dílny se dostane pouze ten, kdo je v evidenci úřadu práce nejméně dva roky. A třeba taková mistrová tam byla šest let. Díky občanskému sdružení, podpoře města a úřadu práce mají v Bruntále pracoviště, které lidem dává perspektivu a budoucnost. Pracoviště si na sebe vydělá. Zisk není závratný, ale je. Podle mého je nicméně zásadní, že díky práci získají zaměstnanci zpět své sebevědomí a sebeúctu. Jsou zase užiteční. Nemají pocit, že někomu překážejí. Pracují a vydělají si na sebe. Proto je Zelená dílna důležitá. Ona nedává dlouhodobě nezaměstnaným pouze práci. Ona je vrací do hry. A to je podle mého to nejpodstatnější.