Zlatý Ámos

Popularita je věc ošidná. Politik slibující vysoké platy a důchody, pivo v potocích a jitrnice na stromech v hlasování předčí realistu opakujícího, že na chleba se musí vydělat. Ošidné jsou všechny posluchačské, divácké a čtenářské ankety, které ukazují jen na to, jak schopného mají dané osobnosti manažera. Mezi všemi těmi zlatými slavíky a jinými ptáky ale hnízdí jedna cena, která si zaslouží pozornost. Anketa o Zlatého Ámose. Učitelskému povolání se v anketě o nejoblíbenějšího kantora dostává alespoň malého zadostiučinění. Pro oceněné o to hodnotnějšího, že o něm rozhodují samotní žáci. A to jak lehce pubertálně popletené slečny, tak mladí vědátoři, sběratelé cen ze školních soutěží.

Být oblíbený u žáků dá hodně práce. S ryze kamarádským přístupem kantor narazí, když zjistí, že mu jeho ovečky přerostly přes hlavu. Přísnost ho zařadí mezi morouse, kteří nikdy nedostanou pozvánku na školní večírek. A s nadřazeností bude dávat svým svěřencům poznat, že jsou jen stádo tupců. Chce to zlatou střední cestu, od každého trošku. Být přátelský i přísný a hlavně spravedlivý. Studenti a žáci nehodnotí jen to, co učitel vysvětlí ve svém předmětu, nabiflovat se fakta by dokázali i bez něj. Ale ocení, když jim člověk před tabulí dokáže s vědomostmi předat i zkušenosti.

Mezi letošními kandidáty převládají ženy, ale i muži tu mají své místo. Žáci si cení každých kalhot v ženami zaplaveném školství. Snad je to i připomínka časů vesměs pánských prvorepublikových gymnaziálních sborů, kde kantor byl autoritou. Ne že by tehdejší žáci netropili lumpárny, ale věděli, kudy vede hranice, kterou nesmějí překročit. Ve společnosti školáků, kteří dokonale znají svá práva, se učitelé stávají otravnými narušiteli dětského světa. Pětatřicet nominovaných učitelů je však důkazem, že si jejich práce někdo cení. Dobrou zprávou je i to, že tradičně nejvíce nominovaných je z Moravskoslezského kraje. Letos školáci vybrali šest kantorů.