Známka pro justici

Keloš, jak mu familiérně říkají jeho známí, je doma. Zpráva, která u jedněch vyvolá radost, a u druhých vztek nad poměry v české justici. Když ho policisté po několikaměsíčním bezúspěšném pátrání našli na chalupě svého bývalého kolegy, vykreslili ho jako nebezpečného podvodníka. Nechci se zabývat podstatou obvinění, jde o složitou machinaci s falešnými šeky. Na kauze Kellovský mě zaujalo něco jiného, a to umění tohoto podnikatele zvládnout svůj mediální obraz. Když vyšel z vazební věznice, venku lilo a Petr Kellovský se evidentně těšil, až přijede domů za svými dětmi a ženou. Přesto před hordou novinářů neutekl, naopak - nechal na sebe padat déšť i otázky redaktorů a velice jadrným, ale srozumitelným způsobem řekl své: osočil policii a zpochybnil celé vyšetřování. A co druhá strana - co zástupci justice? Nic. Soudce po dlouhém naléhání řekl pouze strohou větu, žádné jasné ujištění veřejnosti. Státní zástupkyně reagovala stejně - mluvila právničinou, která s češtinou nemá nic společného. Když vedle těchto vět zazní Kellovského: policajti to zmanipulovali, je jasné kdo vyhrává. Ať už soud dopadne jakkoliv, v mediálním souboji havířovský podnikatel vyhrál už teď a to není pro ústavní činitele ta nejlepší známka.