Ztráta paměti

V Evropě a přilehlém okolí se se zvyšujícími obavami obrací pozornost k Německu. Když v této posttotalitní zemi - ano, nemylme se, je to tak a dokonce dvojnásobně - když tedy v Německu před časem ústavní soud zamítl zákaz neonacistických stran v idealistické představě, že hnědokošiláči budou více pod veřejnou kontrolou, sklízí teď nejsilnější evropská demokracie plody dračí setby v podobě pochodujících, vykřikujících a na moci se legálně - nikoliv legitimně podílejících pohrobků nejšílenějšího čalouníka v dějinách lidstva.

Druhým rozsévačem, který však naštěstí pro celý svět dračí zuby ani nesil a tudíž může sklízet zaslouženě a relativně spokojeně, je americký prezident, jehož vítězství v Iráku je dnes už nezpochybnitelné a našim primitivním antiamerikanistům by měla alespoň zůstat síla a čest k posypání si hlavy popelem Ale to bychom museli mít na čele onačejší formáty. U nás je vše ještě jaksi trapnější, protože více zapáchající. Kotlinu nevyvětrají ani silné větry od pólů.

Příkladem za všechny je náš klučičí premiér, o kterém jsem kdysi napsal, že je straník rodem. V tom nejhorším slova smyslu míněno, samozřejmě. Korupční chování mu leze nejen z bot jako ona příslovečná sláma, arogance vůči médiím, která na to upozornila, rovněž. Leč nezoufejme. Konec milénia už tu byl, nic tak závažného se nestalo a než nějaký ten dračí řezák skutečně vzejde, třeba vstanou už zase noví bojovníci se srpy a kladivy, symboly to prý práce, jak kázala onehdy komunistická poslankyně ve veřejnoprávním médiu. Práce možná taky, ale především oceánu krve z milionu obětí zločinného režimu.

Jako historik vím, že nikdy nebylo jinak. Ideál vždycky zavání průšvihem, protože vyhovuje jen někomu a ten se jej ještě navíc snaží vtlouct do hlavy ostatním, třeba zrovna oním, před chvílí zmíněným kladivem. Pokud ovšem už onu hlavu předtím neusekl tím druhým nástrojem z neslavného symbolu. Nějak se s tím vším prostě permanentně musíme prát. Permanentně či přesněji ve volebních cyklech. I voliči mají své dny, pánové politici.

Ejhle člověk - je tisící pětistý patnáctý den třetího milénia.