Zvukový teror

O decibelovém teroru vědí své hlavně obyvatelé velkých městských sídlišť. Bohužel patřím mezi ně a moje čerstvé zkušenosti rozhodně nepatří k těm příjemným. Hned dva desetipatrové paneláky v těsné blízkosti mého vchodu jsou v současné době v péči fasádních pracovníků. A těm jde práce od ruky zřejmě mnohem lépe při poslechu rozhlasového přijímače. Takové rádio si hezky položí na trávu a směle ho pustí.

Je celkem pochopitelné, že když ho má slyšet i dotyčný příjemce na lešení v desátém patře, tak musí být přístroj puštěný docela nahlas. Je jasné, že takové rádio je pak slyšet asi v okruhu dvou set metrů. Na sídlišti slušná posluchačská základna. Problém je v tom, že takový nedobrovolný posluchač nemá možnost úniku. Na rozdíl od domácího přijímače, na kterém si může naladit jemu vyhovující stanici nebo rádio rovnou vypnout. Zkuste ale něco takové chtít po opravujících stavebnících. Pošlou vás do háje s odkazem na to, že při celodenní dřině je rádio jediným světlým bodem jejich bídné existence. Což o to, v průběhu dne by se takový zvukový útok ještě dal vydržet. Ale ti dobráci začínají v šest hodin ráno a končí v devět nebo i v deset hodin večer. Ve všední den vždy a navíc i některé víkendy. V takovém rozsahu se poslech rozhlasového přijímače zprotiví snad i jeho nejfanatičtějším vyznavačům.

Situace v mém bydlišti se ale dostala ještě o další úroveň dál. Jak už jsem říkal, tak se u nás opravují hned dva paneláky vzdálené od sebe asi padesát metrů. Správně tušíte, že tak nechtěně poslouchám ne jedno, ale hned dvě hlučná rádia. A pochopitelně nejde o stejnou stanici. A navíc, hoši z obou part se asi moc rádi nemají. Když si jedni nastaví svoji stanici a hlasitost, tak druzí musejí na hlasitosti té své stanice razantně přidat, aby ji kvůli blízkosti obou přijímačů vůbec slyšeli. A jestli zesílí jedni, tak to opravdu netrvá dlouho a na zvukový plyn šlápnou i druzí. Výsledný bengál ani nechtějte domýšlet. Když se mě v takové pohnuté situaci jeden můj dobrý známý ironicky zeptal, jestli náhodou v jednom takovém rádiu nedělám, tak jsem opravdu neměl daleko k hrubému fyzickému násilí...