2,55 promile

Zlínská policie zadržela v neděli po poledni třiatřicetiletého řidiče záchranné služby, který měl v krvi přes 2,5 promile alkoholu. Taková zpráva proletěla včerejším éterem. Vyvolala pozdvižení nejen mezi zdravotníky, ale hlavně mezi potenciálními pacienty. Vždyť v takové sanitce řízené opilcem, s houkající blikačkou a věru určitě při vyšší rychlosti než je ve městě povolená padesátka, mohl sedět kdokoliv z nás.

Kroutím hlavou a říkám si - kam jen ten svět spěje? Nápad, že si dám štamprli a půjdu mluvit na mikrofon, mne opravdu ještě nikdy nepotrefil. V tom nejhorším případě bych si přitom řízla slušnou ostudu, protože pod vlivem nějaké té skleničky se bratru, velmi špatně artikuluje. Že by ale někdo s tolika promile alkoholu v krvi sedl na volant záchranného auta - to skutečně nechápu! Nechápu ani to, že si stavu takového nezodpovědného řidiče nevšiml nikdo dříve. Nechápu dokonce to, že si notného alkoholového opojení nevšiml lékař, který k němu volal pomoc v domnění, že se kolegovi udělalo nevolno.

Případ má velmi jednoduchý konec - ředitel zlínské záchranné služby ve vyjádření pro média uvedl, že jej řidič požádal o rozvázání pracovního poměru dohodou s okamžitou účinností, čemuž vyhověl. Říkáte si, konec dobrý, všechno dobré? Nevím jak vy, ale já z toho mám jiný pocit. Kdykoliv teď pěšmo nebo autem míjet houkající a blikající sanitku, uhnu z cesty ještě rychleji než obvykle. Co kdyby náhodou.