Afrika tančící i manifestující

Pro svůj ostrý zvuk zůstává sabar národa Wolofů nejznámějším bubnem Senegalu. Hraje se na něj paličkou a rukama a sejde-li se víc bubeníků, ne každý tu kanonádu vydrží. Sabar zůstane navždy spojen s novodobým stylem mbalax, pokud jde o rytmy, jedním z nejzapeklitějších. V kapele jeho tvůrce – světoznámého zpěváka Youssou N´Doura – zpíval a tančil Ally Seck, otec bubeníka a zpěváka Mara Secka, který s dalším sabaristou Babacar Diopem vyslyšeli výzvu francouzského elektronika Stéphane Costantiniho propojit mbalax s  dubstepem, drum & bass, house a kuduro.

Název skupiny Guiss Guiss Bou Bess znamená ve wolof Nové Vize a titul debutového alba Set Sela překládáme jako „navštivte nás“. Nový styl elektrosabar je z druhu intenzivně taneční, nicméně i experimentální hudby, vizuálně dotažené video artem a videoklipy vyhledávané americké umělkyně Bec Stupak, mimochodem Diopovy manželky. Energické koncerty Guiss Guiss Bou Bess vám nejen zrychlí tep, donutí vás také přemýšlet o nestíhatelném vývoji se vším všudy originální africké elektronické hudby.

Po vystoupení na veletrhu Womex skupinu pozval na zahájení svého rezidenčního uměleckého projektu Black Rock Senegal slavný americký malíř a portrétista Baracka Obamy Kehinde Wiley a na tanečním parketu se s Guiss Guiss Bou Bess odvázaly Alicia Keys s Naomi Campbell.

Boj za práva žen probíhá také v Africe a nejde pouze o rovnoprávnost, nerovný přístup ke vzdělání a podílu na vedení společnosti: znásilnění se tu používá jako válečná zbraň a obřízka v mnoha státech nepřestává mladé dívky děsit stejně tak jako nucené manželství a stoupající domácí násilí. Svému apelu přidaly africké zpěvačky proto  na důrazu názvem: Les Amazones d'Afrique – Africké Amazonky. A pokud si muži s náběhem na misogynii z historie pamatují na Amazonky z Dahomey, měli by se mít na pozoru.

Nejprve odvážné lovkyně slonů, později palácové bodyguardky, nakonec elitní válečnice bez pudu sebezáchovy, před nimiž v děsu utíkali i francouzští vojáci, patřily až do poloviny 19. století  k nejúdernějším oporám vládců království Dahomey, rozkládající se na území dnešního Beninu. I mimo válečné pole se k nim muži mohli přiblížit pouze na určitou vzdálenost a jakýkoliv dotek znamenal smrt: rozpůlení chlapa mačetou pro Amazonky nebyl žádný problém. Podle mytologických válečnic je tak pojmenovali evropští kolonizátoři, a není divu, kdo by se totiž bál Našich matek, jak zní překlad názvu N'Nonmiton z jazyka etnika Fónů.

Deset západoafrických zpěvaček se do role nemilosrdných amazonských válečnic na debutovém albu Republika Amazonie v roce 2017 pouze stavělo: ohromujícími hlasy, elektrobeaty, kytarami a hip hopem prokrvenou postmoderní hudbou na pozadí griotských tradic si o respekt nicméně řekly. Zvlášť, když se mezi ně zařadily nejzářivější hvězdy Angelique Kidjo nebo Mariam Doumbia a fandila jim Oumou Sangaré.

Letošní druhé album Amazones Power je znovu v hudební režii francouzsko-irského elektro producenta Liama Farrella (Doctor L), zatímco z dřívější sestavy zůstaly pouze Mamani Keita a Rokia Kone z Mali. Nově se obklopily mladými zpěvačkami a raperkami z Pobřeží slonoviny, Guineje Bissau nebo Beninu. A ve skladbě Rebels slyšíme dokonce drnčivou arabštinu Nacery Ouali Mesbah z Alžírska. A za přirozený vývoj  Amazonky považují přítomnost mužů, konkrétně raperů Boy Falla a Jon Grace z pařížské hip hopové skupiny Nyoko Bokbae.

Závěr panafrického alba přechází do mezinárodního manifestu: „Chceme být svobodné a  společně to dáme.“ Ve skladbě Amazones Power se k Afričankám proto přidávají zpěvačky z Evropy a Latinské Ameriky.

Projekt Africa Express – alby a koncerty deklarovaná podpora africké hudby od Damona Albarna ze skupiny Blur - vešel už dávno do dějin.  Tím ale obdiv britského rockera k africkým hudebníkům všech žánrů nekončí. A když se s Gorillaz rozhodl natáčet sérii videí Song Machine, bylo jen otázkou času, kdy přijde řada na Afrika. Skladbu Desole  (Sorry) si Albarn zazpíval s malijskou hvězdou Fatoumatou Diawara, stálou členkou Africa Expressu a jednou z nejvlivnějších západoafrických ženských mluvčích. Projíždějí se po italském jezeře Como a pro zrozuměnou střídají francouzštinu s angličtinou a bambara, rodným jazykem Fatoumaty.

„Mým největším přáním je spatřit někdy vlajku spojující všechny Tuaregy,“ zpívá na novém albu Tamotaït kytarista Ousmane Ag Mossa, leader tuarežsko-francouzské skupiny Tamikrest. Nestabilní a zoufalá politická situace na saharských územích, kde Tuaregové doslova bojují o přežití, proměnila album v ostrý rockový akt odporu, zahrnující úvahy o budoucnosti.  Tamotaït totiž z jazyku tamashek překládáme jako „naději na pozitivní změnu“. V tu skupina doufá i ve skladbě Timtarin, ve které slyšíme hlas marocké zpěvačky Hindi Zahra.