Akční Ostrava

Jsou lidé, kteří tvrdí, že si u televizního násilí báječně odpočinou. Něco na tom asi bude. Člověk, který většinu dne nemá to hlavní slovo a neposlouchá ho mnohdy ani vlastní pes, se může skrze televizní obrazovku vtělit do svalouna rozdávajícího rány hlava nehlava. Tato filmová terapie, ale předpokládá jednu zásadní věc. A to je - nemyslet.

Nedávno jsem byl svědkem filmové scény, kdy agenta 007 pobíhajícího po vagónech podzemní dráhy pronásledoval vrtulník. Někomu se snad tajil dech, věřím ale, že většina se smála. A smích, jak známo, také uvolňuje a léčí. Jen si představte, že stojíte na zastávce pražského metra, dejme tomu I.P. Pavlova, a kolem vás prosviští vlak s helikoptérou v patách.

Ze mě by milovníci akční kinematografie radost neměli. Nemám sice důkladné přírodovědecké vzdělání, ale že hrdinové těchto filmů často balancují na hranici fyzikálních zákonů poznám i bez toho. A tak mě smích občas přechází a cítím se uražen, že tvůrci předpokládají, že jejich divák je zároveň hlupák.

Přesto jsem ale rád, že takové filmy vznikají. Zejména, když se k navození bezútěšné atmosféry divokého východu rozhodnou filmaři použít exteriéry našeho krajského města.

Divím se, že Američané nakonec upustili od natáčení v nedostavěné budově krajského výboru KSČ, vedle dnešního Krajského úřadu. Do záběrů popírajících zdravý rozum totiž pověstné chátrající betonové monstrum v centru města rozhodně patří.