Alostmen: Ztracenci z ulice a spící kůň v obýváku

Ghanská skupina Alostmen zní jako důsledek nepatřičné kulturní nehody a přece se od alba Kologo s velkou jistotou neodtrhnete.

To prostě nevymyslíte: po tržišti v Akkře kráčí ghanská ikona podvratného humoru raper Wanlov Kubulor, ke všemu napůl Rumun, uslyší zpívat a hrát na kus klacku se dvěma strunami mladíka, vrazí mu do ruky peníze, což se Stevo Atambiremu stalo poprvé v životě, a přijme ho do svého Afro Gypsy Bandu. Cesta k založení skupiny Alostmen a debutovému albu Teach Me byla po evropském turné v roce 2017 už jen otázkou času.

Dobrá historka, řeknete si, ale... zůstaňte v klidu, zeptat se na Rumuna v Ghaně, ten klacek a název Afro Gypsy Band napadne snad každého.

Takže postupně. Stevo Atambire pochází z malého národa Frafra z regionu Upper East ležícím na severu Ghany nedaleko hranic s Burkinou Faso. Kdysi tudy procházela trans-saharská obchodní magistrála a tak není divu, že v kultuře Frafra najdeme spoustu styčných bodů s jinými africkými zeměmi.

Dvoustrunná loutna kologo na kterou se při zpěvu, který spíš připomíná řev, doprovází, je příbuzná malijské ngoni nebo senegalské xalam, ale liší se laděním: jedna struna do hlubokých basů, druhá do výšek. A legenda praví, že by se na ní měli hrát výhradně skladby toho, komu patří, což Stevo porušil hned po setkání s Kubulorem.

Starobylou hudbu doprovázenou loutnou kologo provozují během obřadů a společenských událostí muži nemálo podobní západoafrickým griotům. Nejde pouze o hudbu: v příbězích skladeb se uchovává historie národa a slouží k předávání poselství dalším generacím.

Život v chudém zemědělském kraji ale není žádný med, takže spousta muzikantů utíká za obživou do velkých měst. Kologo music má totiž převážně nakažlivý tranzovní rytmus. Až takový, že než vám někdo stačí říct, abyste si nazuli taneční boty, už je máte na nohách, což zrychlenému tepu velkoměst vyhovuje a Atambire to brzy pochopil. Mimochodem, Alostmen znamená, lidé ztracení na ulici.

„Ve zvuku kologo můžete slyšet ozvěny afro-reggae i blues, ale ne všichni mladí lidé jsou ochotní poslouchat stejné ladění a tóny, takže se na nástroj pokouším hrát trochu jinak,“ vysvětlil Kubulor Atambireho odklon od tradičního pojetí, které ne bezdůvodně přirovnává k hedrixovskému stylu, v němž se setkává virtuozita s divokou exhibicí, podpořená občas kytarovými efekty.

Čtěte také

S Wanlovem Kubulorem to už tak jednoduché není. O své hudbě třeba rád tvrdí, že by z ní měli radost ugandský diktátor Idi Amin s Draculou. Trochu humor přes čáru, když víme, že ten první krmil krokodýly lidmi a druhý jim pil krev.

Syn rumunské matky a ghanského otce, vlastním jménem Emmanuel Owusu-Bonsu, není pouze zakladatelem Afro Gypsy Bandu, předtím se proslavil hlavně s raperem M3nsa v hip hopovém duu FOKN Bois. Tím Kubulorovo umělecké portfolio nekončí: je také filmařem, autorem muzikálu Coz Ov Moni (We Love Us) nazpívaném v  pidgin angličtině, režisérem nevšedních videoklipů, producentem, aktivistickým intelektuálem bez servítků a neúprosným satirickým provokatérem, odmítající se podřídit společenským normám.

Přes deset let chodil v sukni a naboso a sypal ze sebe jednu historku za druhou, třeba o svém dětství v Bukurešti, kde v romské rodině koukal v obýváku na televizi opřený o spícího koně. „Nezaručuji, že uvidíte nahé ženy, zato se můžete podívat, jak vypadám nahý já,“ uvedl Kubulor svůj provokativní videoklip My Toto s podtitulem Sex na svatého Valetina z pohledu ženy, kdy v textu kouzelně využívá vyznění jazyku pidgin.

Na koncertech si skupinu Alostmen vychutnáme akusticky, v syrově uřvané verzi s doprovodem jednostrunných houslí goje, bubnů a talking drumu. Ve studiu se Atambire s Kubulorem už totálně odvázaně rozepnuly mezi kologo hudbou všedního dne a hip hopem a elektro-afrorockem. Na albu Kologo slyšíme také ghanského rapera Eli Muzika nebo veterána highlife, saxofonistu a zpěváka Gyedu-Blay Ambolleyho. A o čem Atambire v pidgin zpívá? O tom odkud pochází, co je pro mládež a život v Ghaně důležité. Přidává i kouzelné rady: „Než bys mě naučil ryby žvýkat, nauč mě je raději  chytat.“

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová