Barboře zachránila život kamarádka. Darovala jí ledvinu

Zažívá, co je to kamarádství na život a na smrt. Její přítelkyně Gabriela Jochymková, matka dvou dětí, se totiž rozhodla, že jí daruje ledvinu a zachrání jí tak život. A nedala si to vymluvit.

„Když se dověděla, že začínám s dialýzou, tak přišla, posadila se a řekla: Já ti tu ledvinu dám, máme stejné krevní skupiny,“ říká Barbora Smilovská.

Tři měsíce po transplantaci se Barbora cítí dobře. Už není unavená a slabá, neotékají jí nohy, nemusí několik hodin týdně trávit na dialýze. Plánuje, že se vrátí do práce. Přítelkyni je velmi vděčná.

„Za to, že mi vrátila chuť žít a dala mi ten dar, že můžu žít,“ dodává Barbora.

Pacientů závislých na dialýze přibývá

Tisíce lidí ale takové štěstí nemají. Musejí několikrát týdně chodit čistit tělo od škodlivin. Do dialyzačního střediska v Ostravě-Vítkovicích dochází už šestým rokem také šestasedmdesátiletý Josef Meisel.

„Šel jsem na operaci očí a při předoperačním vyšetření mi zjistili špatné ledviny,“ vzpomíná.

Počty pacientů, jejichž život je závislý na dialýze, roste. Prevence je stále stejná. „Vyvarovat se kouření, hýbat se, léčit si vysoký krevní tlak, cukrovku. Objevit tyto nemoci, proto navštěvovat občas preventivní prohlídky,“ vysvětluje vedoucí lékař Dialyzačního střediska v Třinci Roman Kantor.

Pacienta s nemocnými ledvinami může vrátit do plnohodnotného života jen transplantace. Nejlépe od živého dárce. Taková ledvina vydrží i dvacet let. Paradoxně se lidé, kteří darují ledvinu, dožívají vyššího věku. Jejich zdraví totiž lékaři pečlivě hlídají.

„Všichni pacienti, příjemci i dárci, k nám docházejí na kontrolní vyšetření. Je to moc hezký pocit vidět tu dvojici, která je navíc spřízněná tou svojí ledvinou, že jim oběma daří dobře,“ říká Jiří Samlík z Transplantačního centra v Ostravě-Porubě.

Živých dárců je ale zoufale málo.

Čtěte také