Barevná Ostrava

"A je to v té Ostravě pořád tak špatné? Vzduch černý a domy stejně šedivé jako před lety?" Těmito otázkami mě před časem překvapila má známá z opačného konce republiky. Ze západní strany země, kterou je možné skrz na skrz projet během několika hodin. I přes malé vzdálenosti asi o málokterém městě panuje mezi lidmi tolik negativních představ jako právě o Ostravě. Jistěže jsem hned začal o překot básnit, jak se mé rodné město změnilo k nepoznání krátce poté, co vyfáral poslední horník. Měl jsem dokonce chvíli pocit, jaký asi zažívají v dalekých krajinách misionáři. Na očích mé kolegyni bylo možné vyčíst, jak se počáteční nedůvěra v má slova pomalu mění v zájem a opatrnou víru. "Takže žádní havíři?!"

Málokteré město se chce svých nálepek zbavit tak intenzivně jako právě naše Ostrava. Vybudovat dobrou značku ale stojí nemálo času a úsilí. Jak dlouho museli v Karlových Varech točit becherovku, než se tato slova spolu neodlučitelně spojila? Kolik autobusů museli vyrobit, než se nám vryla do paměti zeměpisná poloha Vysokého Mýta? Snad jen Humpolec přišel ke slávě tak nějak mimoděk, a to díky Hliníkovi, kterého tam nikdo nikdy neviděl...

Ostrava pracuje na svém jméně neúnavně. A těch všeobecně známých pozitiv zažíná přibývat. Zlatou tretru poprvé zdobilo zbrusu nové logo města, které člověk jen tak z paměti nedostane. Z hutí, které přispěly k ušmudlanému obrazu našeho města si Vítkovice dokázaly udělat přednost. Ocelové město ve městě se stalo Národní kulturní památkou a láká zvědavé návštěvníky ze široka daleka. A kdyby snad ještě někomu nebylo jasné, že Ostrava je barevná, nikoliv černá, může se v následujících dnech přesvědčit na vlastní uši. Právě dnes začíná jeden z nejlepších festivalů v zemi s příznačným názvem Colours of Ostrava.