Bazén

Nejlepší ponaučení vzejde ze situací, které člověk zažije z více stran. Nedávno se mi to stalo u bohumínského akvaparku. Sedím v hospůdce a bavím se pohledem na rodinky, které přijíždějí s ručníky kolem krku a plavkami v ruce a s dobrou náladou míří ke vchodu. O několik minut později vidím, jak se rozhádaní, zachmuřeni a brunátní vracejí zpět do svých vozů. Jak je jejich rodinné štěstí brutálně drceno tvrdou podrážkou osudu. Dětí pláčí, ženy nešetří výčitkami, muži zatínají pěsti. Dobře totiž vědí, že přilévat oleje do ohně je v těchto případech zvláště nebezpečné. Inu tragikomických situací, které způsobila několikadenní technická pauza v oblíbeném bazénu jsem ten večer viděl nespočet a bavil jsem se víc než u italské komedie.

A tu jsem si vybavil, že jsem přesně před rokem stál na stejném místě a dokonce ve stejné situaci také. Tloukl jsem se do čela, že informace o podobných výlukách jsou přístupné na internetu, a konec konců jsme o tom také vysílali.

Zkušeností jsem si z obou příhod odnesl hned několik. Tak předně, už vím přesně, jak se cítí člověk jako aktér i jako divák v podobné situaci. Za druhé, vím jak je nepříjemné zažít cimrmanovský strmý skok nálad od pozitivního očekávání až po hluboké zklamání. Za třetí, i přesto, nebo možná právě proto, mi to letos přišlo tak zábavné. No a konečně za čtvrté, když jdu sám na bazén, nikdy mě ani nenapadne se předem ujistit, jestli je opravdu otevřený. Takže mi za mou škodolibost reálně hrozí spravedlivá odplata. Kéž by to platilo pro všechny.