Benzínové fígle

Češi nikdy nepatřili mezi bojovníky. Spíš se stahujeme do ústraní, lamentujeme a vymýšlíme nějaké fígle. Během tohoto procesu se štěpíme na nejrůznější tábory, abychom si navzájem život ještě více komplikovali. A přesně tento model funguje téměř vždy, když nás osud postaví před něco obecně nepříjemného. Jako třeba teď u čerpacích stojanů ždímajících z nebohých pracujících poslední rezervy za pár litrů páchnoucí dobroty pro naše nablýskané miláčky garáží.

Také jsem dostal elektronickou výzvu, která se tváří jako cesta z bludného kruhu. A je to cesta prostinká. Vyzývá řidiče, aby ignorovali jednu firmu - jednoho prodejce pohonných hmot - tedy jednu sadu benzínových pump u cesty. Metoda je to úsměvná, i když se opírá o základy trhu a jeho volné ruky. Když jeden prodejce nebude mít své oblíbené a očekávané zisky, bude muset zlevnit. A vzhledem ke kartelovým propojencům pak budou muset postupně zlevnit všichni ostatní. Ó jak prozaické.

Autor tohoto nápadu, který se jako lavina šíří e-mailovými schránkami, to skutečně myslí upřímně a spoléhá na to, že podobně jako u potravin a cenové nadvlády hypermarketů by měl o cenách benzínu také asistovat postoj zákazníka. Jenže zkuste si představit, jak našinci houfně tuto radu dodržují. Jak přestanou jezdit ke své oblíbené pumpě a jak na to dbají například řidiči služebních vozidel, když sumy na stojanech nejdou z jejich kapes.

Je to podobné, jako kdyby po vás někdo chtěl změnit trafiku u zastávky tramvaje anebo vás nutil chodit pro ranní rohlíky až na druhý konec ulice. Okamžitě převládne pocit, že já nebohý stejně nic nezměním, tak co.

Obdivuji autora nápadu na ignorování jedné značky benzínové stanice. Ale co Čech, to kujón, na to nezapomínejme. A ještě k tomu kujón sobě ku prospěchu.

Navrhuji tedy jinou strategii nám bližší. Natankujme plnou kdekoliv, pokorně zaplaťme a při výjezdu z benzínky hlasitě zaklejme. To nám půjde, myslím si, mnohem jednotněji a navíc budeme mít po těle příjemný pocit neohroženého revolucionáře.