Bez předsudků

O nás Češích se ve světě říká, že jsme plní předsudků. Sám jsem se o tom přesvědčil, během několika zahraničních dovolených v Chorvatsku a v Itálii. Místní lidé si tam o nás myslí, že nemáme rádi menšiny a těžce se přizpůsobujeme cizímu prostředí. Ruku na srdce, něco na tom asi bude a mohu začít hned u sebe.

Před několika dny jsem se vypravil s přáteli na oblíbenou Stodolní. Už dlouho jsme si slibovali, že se sejdeme a konečně se k tomu našla ideální příležitost. Kamarád slavil narozeniny. Až na místě jsme zjistili, že s naší ostravskou partou vyrážejí na flám také tři Pražáci. Kvůli oslavě vážili dalekou cestu až k nám, na východ republiky a toužili po atmosféře čtvrti, která nikdy nespí. Přijeli na pozvání samotného oslavence, takže ačkoliv se to většině domorodců nelíbilo, šli s námi. Sám jsem z toho měl špatný pocit. Už jako malému klukovi mi doma vtloukávali do hlavy, že lidé z hlavního města jsou arogantní, lakomí, lstiví a to jejich "zpívání" rve našinci uši. Možná, že tomu nebudete věřit, ale já jsem s Pavlem, Vojtou a Mirdou z Prahy, zažil jeden z nejlepších flámů posledního desetiletí. Byli skromní, zábavní, a to jejich "zpívání" asi po pátém panáku nevadilo vůbec nikomu. Nakonec, ve čtyři ráno, když jsme Stodolní opouštěli, zpíval skoro každý.

Všech předsudků se zřejmě nezbavím, ale jeden už jsem nadobro dostal z hlavy. Snad vás můj zážitek inspiruje k něčemu podobnému.