Bob Dylan a Pulitzerova cena

Když řeknete před novinářem Pulitzerova cena, okamžitě ví, o čem je řeč. Prestižní americké žurnalistické a umělecké ocenění má už svou více než devadesátiletou tradici. Cena se v USA uděluje od roku 1917, ale dnes má daleko větší rozsah, než v době svého zrodu. Obsahuje 21 kategorií a nechybí mezi nimi ani beletrie.

Ptáte se, proč se zabývám Pulitzerovou cenou právě v souvislosti se včerejším koncertem Boba Dylana v Ostravě? V tom případě zcela jistě nepatříte ke skalním fanouškům tohoto legendárního zpěváka, kytaristy a písničkáře. Byl to právě Dylan, který letos poprvé prolomil doposud nezdolnou bariéru vážné hudby a jazzu, kterým porotci Kolumbijské univerzity každoročně udíleli jednu z Pulitzerových cen.

Bob Dylan, vlastním jménem Robert Allen Zimmerman je od roku 2008 prvním nositelem tohoto ocenění za rockovou hudbu. Porotci se shodli v tom, že Dylanovy texty mají "hluboký dopad na populární hudbu a americkou kulturu a vyznačující se lyrikou obdivuhodné básnické síly". Vy, kteří jste si jeho koncert užili včera večer na vlastní oči a uši dáte pomazaným hlavám z Kolumbijské univerzity určitě zapravdu. Nu a vy, kteří jste to štěstí neměli, můžete o něco komornější verzi Dylana, vizionáře a mluvčího generace 60. let zažít třeba, když si pustíte jeho písně na cédéčku.

Možná přitom zavzpomínáte na doby, kdy nás od ostatního světa dělila železná opona. Václav Havel svého času o tomto muzikantovi řekl: "Bob Dylan nám pomáhal přežít totalitu a měřítkem vkusu zůstal dodnes." A na tom se, myslím, vůbec nic nezměnilo.