Boj o psí život

Vzpomínám si, jak jednou v zimě pomohli opavští hasiči labuti, která přimrzla k hladině Stříbrného jezera. Akce byla o to složitější, že nebylo možné jen tak k labuti přijít. Praskající led dovolil pouze pomalé plazení centimetr po centimetru. Navíc pták samotný dost dobře nechápal, že se k němu neblíží labuťobijec, ale záchranář. V tomto směru to měli hasiči mnohem jednodušší v Ostravě - Hulvákách. Malý psík spadl během víkendu do čtyřmetrového sklepa v areálu bývalého koupaliště. Muži s helmami šli s žebříkem podle kňučení a vyděšený tvor se jim vrhnul přímo do náruče. A do třetice velká operace, kdy jeden můj známý uviděl divokou kachnu v jakési hluboké zabahněné skruži. Postupně přijelo několik hasičských vozů - jeden neměl vhodný žebřík, druhý se zase nedostal až na místo, a tak měla v důsledku pohotovost celá zbrojnice. Vybraný hasič pak vylezl zpátky se škrábanci, zmítající se kachnou a bahnem v nose. Pokud byste čekali nějaké slovo o tom, že "to byl zase den" anebo "kvůli zvířeti taková práce", byli byste na omylu. Prostě záchranná akce jako každá jiná, a to je moc dobře. Na jedné straně si hasičů cením právě proto, že jsou schopni vyřešit prakticky jakoukoliv prekérnost, na druhé straně by si ale možná zasloužili sami pomocnou ruku legislativců. Proč by měli jezdit jak k požárům a živelním pohromám, tak ke včelím rojům na stromech. Proč neoddělit záchranáře a hasiče? Třeba by měly oba tábory na tu svou práci ještě více sil. Asi to trochu přeháním, vždyť u nás se věci mění, až se něco vážného stane. V tuto chvíli se spokojme se skutečností, že linka 150 slouží nejen Novákům a Procházkům, ale také Alíkům nebo Barykům.