Boj o štěrk

Je to těžká situace. Na jedné straně chtějí těžební firmy naprosto legálně podnikat, tedy těžit, nabízejí ústupky, ovšem na straně druhé narážejí na nesmlouvavý odpor obyvatel. Podobných případů je celá řada. Vzpomínám si na bitvu kvůli štěrkovně v Opavě-Kylešovicích, která mimochodem vyšuměla zatím do ztracena, dalším příkladem je tažení lidí z malé vesnice Bělá na Hlučínsku, kde v čele se starostou stále brání těžařům vstup na pozemky zuby nehty. No a kauza Zábřeh v Dolním Benešově, ta je teď velmi živá. Za rozšíření dobývacího prostoru nabízejí štěrkovny milióny korun plus procenta z každé prodané tuny, což je tolik, že se firma obává, co by asi na to asi řekla konkurence. Na poslední chvíli se tady vzedmula vlna protestu, i když se původně jakýsi kompromis dojednal, a remízové hlasování zastupitelů nakonec celou těžbu zahnalo do autu. Radní teď budou hledat řešení velmi krkolomné rovnice. Mazaně k tomu pozvali i zastupitele, takže nebudou mít problémy s hlučící masou, protože jednání rady není veřejné. Těžko říci, jak to dopadne, protože nejméně záviděníhodnou pozici má v této kauze starosta města. Nemůže si rozhádat velkou firmu v sousedství, nemůže jít proti hlasu lidu, ale měl by hledat rozumné argumenty. Těžba štěrku v Dolním Benešově je pozoruhodným příkladem toho, jak složitý je tento způsob podnikání. A jakou moc může mít zdánlivě nepatrný vliv obyčejného lidského nesouhlasu. Je to jako s Davidem a Goliášem, akorát nevím, kdo je vlastně kdo. A čí ruce tím osudovým kamenem v praku nakonec hodí.