Bruntálská tradice
Muzeum v Bruntále opět vyhlásilo soutěž O nejkrásnější bruntálskou kraslici. Tato tradiční akce je v plném proudu, přitom ještě před několika lety vůbec nebylo jasné, zda-li se tato novodobá soutěž udrží.
Letošní ročník soutěže O nejkrásnější bruntálskou kraslici je už jedenáctý v pořadí. Když se začínalo, mohli si pošťáci v Bruntále nohy uběhat. Do muzea přišlo přes 200 kraslic, víceméně z celé republiky. Dokonce i krajané z Kanady se do akce zapojili. Potom jako kdyby zájem ustrnul. Soutěž má přitom jednoduchá pravidla, připojit se může každý, kdo pošle do muzea ručně vyrobenou kraslici. Není důležitá technika ani velikost díla. Přesto to před pár roky vypadalo, že akce skončí, teď to ale vypadá, že se situace stabilizovala a že novodobá tradice v Bruntálu zůstane. A tomu fandím. Spojí se Velikonoce s umem, zručností a nápaditostí a také s ochotou lidí, podělit se o něco. O něco ze sebe. Toho si v dnešní době cením nejvíc. Jak jsem se dozvěděl, do Bruntálu už přišlo na 80 kraslic a další ještě určitě přibudou, vždyť uzávěrka soutěže je až za týden. Vystavena budou vejce polepovaná - ty dělají většinou děti, tak samozřejmě výtvory složitější, zpracované nejrůznějšími technikami. Určitě nebudou chybět kraslice perníkové - to je prý trend poslední doby. Tudíž to ve výstavní síni bude i nádherně vonět. Novinkou letošního ročníku, který slavnostně vyhodnotí příští sobotu, je i výstava o rostlinném barvení, což může být také dobrý tip na zdobení velikonočních vajíček. Ostatně, zkoušeli jste někdy vyrobit takovou kraslici? Mně to tedy moc nešlo, nebo přesněji, nešlo mi to vůbec. Troufnu si tvrdit, že taková velikonoční kraslice je vlastně umělecké dílo. Pokud si věříte a dokážete ji udělat, klidně se do soutěže zapojte. Stačí svůj výrobek poslat do 25. března do bruntálského muzea. Potom také pomůžete udržet tradici, která tak slibně začala.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.