Být či nebýt
Shakespeare a Severomoravská policie - mohou tyto dva pojmy spolu vůbec nějak souviset? Na první pohled se zdá, že jakékoliv souvislosti jsou vyloučené. Autorka následující poznámky se ale nedávno přesvědčila o pravém opaku.
Být či nebýt. Na slavnou Hamletovskou větu jsem si nevzpomněla v divadle či při jiné kulturní akci, ale na místě, kde byste to asi nečekali. Na policejní tiskovce. Minulý týden totiž pozvala krajská policejní mluvčí novináře do sídla dálniční policie. Dispečink tam hlídají společně policisté i odborníci z Ředitelství silnic a dálnic. Logicky tedy na tiskovce byli i zástupci obou institucí. Představil se policista a pak měl přijít na řadu muž od silnic. Jenže pan inženýr začal odmítavě kývat hlavou, když jsme si chtěli napsat jeho jméno. Prý ho zveřejnit nesmíme. "A jak uvedu ve vysílání váš hlas?" ptám se. "Já mluvit nebudu," odpověděl obratem. "A proč jste na tiskovce?" kroutíme udiveně hlavou. Odpověď nás uzemnila: "Já tu jsem, ale mluvit nesmím. To může jen naše mluvčí. Takže tu vlastně nejsem. Ale kdyby kolega policista něco nevěděl, já mu to řeknu a on to oficiálně poví vám." Skutečně jsem nevěřila svým očím i uším. Člověka vidím, slyším, ale oficiálně tam není? Prostě mistrovský hamletovský kousek. Jen slavnou větu Být či nebýt zbavil silniční inženýr z Ostravy toho vylučovacího způsobu. On totiž byl i nebyl zároveň. Proč ale na tiskovce byl, to dodnes nevím.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
