Červený trpaslík J

Má neteř před pár týdny slavila druhé narozeniny. Věděla jsem, že dostane panenku a spoustu drobností, které malý člověk bezpodmínečně potřebuje. A jako obvykle, chtěla jsem být originální. A to se mi povedlo. V hračkářství jsem objevila sadu pastelek. Vypadají spíše jako voskovky, fígl je ale v tom, že si s nimi děti mohou malovat po kachličkách a hrát si tak při koupání. Neteř z dárku radost měla. Pastelky si hned vyzkoušela v koupelně. O čtyři roky starší synovec jí zdárně asistoval. Pomaloval místa, kam dvouletá holčička nedosáhla. Dokonce jsem od rodičů dostala za svůj nápad pochvalu. Děti si prý užijí, protože klasický papír, to je přece pěkná nuda. V blažené představě vlastní geniality jsem žila několik týdnů. A pastelky doporučovala jako hyperúžasný nápad všem svým známým. Minulý týden mi ale od bratra přišla esemeska. Ještě jednou mi se ženou pěkně děkovali, jak skvěle jsem jejich děti obdarovala. Že mi to prý nikdy nezapomenou. Věřím jim. Děti svými výtvory neopatřily jen kachličky v koupelně. Abstraktní díla mé neteře a tradiční sluníčka, mráčky, domečky a srdíčka od synovce zdobí i ledničku. Jenže dokud bylo kam malovat, nikoho nenapadlo ověřit tvrzení výrobce, že barvičky opravdu půjdou snadno dolů. Pustily. Ovšem až na červenou. Příbuzní to vzali naštěstí sportovně. Jen se prý mám připravit, že další dárky včetně vánočních budou cenzurovat.