Cestování s opilci

Utrpení. Tak bych nějak charakterizovala svou nedělní téměř dvouhodinovou jízdu autobusem. Vracela jsem se v podvečer z Valašska do Ostravy a spolu se mnou jelo i několik lidí, kteří si pravděpodobně nenechali ujít slavnosti v Rožnově pod Radhoštěm anebo tam navštívili své příbuzné či kamarády. Určitě je dobře, že někteří pánové a také i dámy nesedli za volant a raději zvolili přepravu hromadnou dopravou. Vzduch v autobuse společně dokázali prosytit pachem alkoholu dokonale. A třeba muž, který seděl vedle mě, si asi myslel, že si zakoupil dvojité sedadlo. I když jsem seděla nalepená na okně, dopadla jsem mnohem lépe než dívka o pár řad přede mnou. Na ní spolucestující přepadl přes celou uličku a vzhledem k tomu, že to nebyl rozhodně žádný drobeček, asi si z velikonoční jízdy odnesla pěkných pár modřin. Pocity rozčílení a bezmoci se ve mě střídaly jako na housenkové dráze. Přece jsem zaplatila, tak proč si mám připadat jako v dobytčáku? Ulevilo se mi, až když jsem vystoupila. Pánové a dámy, slavte si, jak uznáte za vhodné. Jen prosím, myslete i na ostatní, někomu totiž bývá v autobuse dost blbě i bez toho, aby nosem testoval, čemu všemu vlastně holdujete.