Cesty osudu

Dovolená bývá časem nových zážitků, zkušeností a hlavně příležitostí k načerpání nových sil. Tedy, alespoň by to tak mělo být. Letos jsem se rozhodla rozdělit dny letního volna na dvě části - tuzemskou a zahraniční. Tuzemská se náramně vydařila. Pobyt v nedalekých Jeseníkách byl doslova balzámem na mou informacemi permanentně zavalenou hlavu. O to více jsem se těšila na plánovaný srpnový výlet k moři. Prakticky na poslední chvíli jsem si nakonec vybrala nabídku pobytu v krásném prostředí řeckého ostrova Korfu. Plná očekávání jsem se pomocí křídel Českých aerolinií vydala vstříc létu, slunci a moři. Jak velké bylo mé očekávání, tak stejně velké bylo i zklamání. Počasí Řekové opravdu poručit nemohli, ale za řadu jiných vad na kráse mé dovolené skutečně odstranit mohli. Ovšem, nestalo se tak. Špína, zápach odpadků z nedalekého hotelového dvora, hmyz na toaletě, všudypřítomná smažená jídla a neochota personálu cokoliv na této neblahé realitě změnit mně nakonec dohnaly k doslovnému úprku zpět domů. Pochroumanou pověst mých hostitelů přece jen poopravila ochota českého leteckého přepravce dostat mne domů včas a bez úhony. Nevydařená dovolená mne skutečně hodně mrzela. A to až do chvíle, kdy jsem se po návratu dozvěděla o zřícení kyperského letadla Boeing B737 u Atén. Pro 120 cestujících a jejich rodiny skončila třeba právě cesta z dovolené nenávratně tragicky. Jak blízko jsem byla místu tohoto obrovského neštěstí! Až mě z toho všeho přechází hrůza! Už svou nevydařenou dovolenou nevidím tak černě. Měla jsem přeci to obrovské štěstí, že jsem se ve zdraví mohla opět vrátit domů - ke svým blízkým. A to je přece k nezaplacení!