Cesty osudu

16. srpen 2005
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Cesty osudu bývají nevyzpytatelné. Něco si naplánujete a situace v reálu pak bývá úplně odlišná od vašich představ a plánů. Nezřídka přitom prožíváme zklamání a litujeme svých předchozích rozhodnutí, které byly jeho příčinou. Platí to i pro dovolené. Důležité ale je, že i takové situace mají dobrý konec. Prostě takový klasický "happy end". Ne, nejde o kýčový závěr nějakého laciného amerického filmu, ale o životní zkušenost.

0:00
/
0:00

Dovolená bývá časem nových zážitků, zkušeností a hlavně příležitostí k načerpání nových sil. Tedy, alespoň by to tak mělo být. Letos jsem se rozhodla rozdělit dny letního volna na dvě části - tuzemskou a zahraniční. Tuzemská se náramně vydařila. Pobyt v nedalekých Jeseníkách byl doslova balzámem na mou informacemi permanentně zavalenou hlavu. O to více jsem se těšila na plánovaný srpnový výlet k moři. Prakticky na poslední chvíli jsem si nakonec vybrala nabídku pobytu v krásném prostředí řeckého ostrova Korfu. Plná očekávání jsem se pomocí křídel Českých aerolinií vydala vstříc létu, slunci a moři. Jak velké bylo mé očekávání, tak stejně velké bylo i zklamání. Počasí Řekové opravdu poručit nemohli, ale za řadu jiných vad na kráse mé dovolené skutečně odstranit mohli. Ovšem, nestalo se tak. Špína, zápach odpadků z nedalekého hotelového dvora, hmyz na toaletě, všudypřítomná smažená jídla a neochota personálu cokoliv na této neblahé realitě změnit mně nakonec dohnaly k doslovnému úprku zpět domů. Pochroumanou pověst mých hostitelů přece jen poopravila ochota českého leteckého přepravce dostat mne domů včas a bez úhony. Nevydařená dovolená mne skutečně hodně mrzela. A to až do chvíle, kdy jsem se po návratu dozvěděla o zřícení kyperského letadla Boeing B737 u Atén. Pro 120 cestujících a jejich rodiny skončila třeba právě cesta z dovolené nenávratně tragicky. Jak blízko jsem byla místu tohoto obrovského neštěstí! Až mě z toho všeho přechází hrůza! Už svou nevydařenou dovolenou nevidím tak černě. Měla jsem přeci to obrovské štěstí, že jsem se ve zdraví mohla opět vrátit domů - ke svým blízkým. A to je přece k nezaplacení!

autor: š.iva
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.