Čiperný klouček

Stane se občas, že musíte navštívit doktora a ten vás pošle i s dítětem do nemocnice. Domácí dvounohý mazlíček, promiňte mi ten výraz pro lidského potomka, který je zvyklý na maminku a tatínka je najedenou v cizím prostředí, chodí okolo něj cizí tety v bílých pláštích, cpou do něj spoustu bonbónů, které chutnají podivně, a sem tam ho ještě píchnou do ruky, aby se podívaly, jestli mu teče správně krev. Možná tak nějak nemocnici chápou ti malí. Není se pak co divit, že se maminky hrnou každé odpoledne za svými dětmi, aby je v takovém prostředí potěšily a pohladily. A tak, když jsem v nemocnici onehda navštívil našeho potomka, všiml jsem si na vedlejší posteli osamělého šestiletého černovlasého kloučka s bystrýma očima. Jak jsem ale za chvíli zjistil, kluk mi na otázku: "Kdepak máš maminku?" neodpověděl. Prostě mi nerozuměl. A tak jsem tu otázku zopakoval po ostravsko-přívozsky: "Gde maš mamu?" - a představte si , chlapec zbystřil, usmál se, protože zjistil, že se s ním někdo baví a pohotově odpověděl: "Mama je doma" - a na otázku: "Gde je tata?" mi pohotově vysvětlil, že: "Tata ma velke auto". Tak mi došlo, že šestiletý kluk není vůbec cizinec, ale že je to náš ostravský rodák z Moravskoslezského kraje v České republice, ale že jenom neumí česky, protože to jeho rodiče nepokládají za nutné. Do první třídy v základní škole půjde podle všeho nejspíš příští školní rok. To už mu bude sedm. Možná, že se do té doby naučí alespoň základy jazyka, kterým se v tomto státě mluví, protože by bylo škoda, aby skončil někde v pomocné škole jenom proto, že ho mama a tata nenaučili víc. Příběh malého Kevina jsem sledoval čtyři dny. Nikdo za ním nepřišel a teprve až když ho doktoři propustili domů, odmítli se o něj už starat, tak se objevil jeden z rodičů a dítě si odvezl. Někteří rodiče se o své děti starají, jiní se starají méně. A já jsem si uvědomil, že s tím nic nenadělám, protože ona se nejspíš ta rodičovská péče projeví až na další generaci dětí jejich dětí. Příjemný podzimní den vám přeje Artur Kubica.