Co bude dál?

Něco takového ostravský krajský soud hodně dlouho nezažil. Přesná evidence novinářů, zájem žurnalistů dokonce až z dalekého zámoří, pečlivé přípravy ve značném předstihu, kartičky se jmény a striktně daná pravidla práce s tím, co v jednací síni je a není možné zaznamenat. V pohotovosti policie, justiční stráž a spousta dalších lidí. Znova se tak oživí příběh malé Natálky, která spolu s ostravskými lékaři vybojovala novou šanci na aspoň trochu normální osud. Příběh o nerovném souboji obyčejných lidských pravidel a bezcitné agresivity. Soudní tahanice bude tahanicí doslovnou, alespoň co se týče délky projednávání. Nikdo netuší, kdy si poslechneme výsledný ortel, nikdo neví, co všechno bude soudce zajímat. V každém případě jde o proces, který by měl ukázat, jak se umí naše právo vypořádat s něčím tak zoufalým, jako je podlé házení zápalných lahví do oken, za kterými jsou nic netušící oběti. Může nás záplava podrobností o vítkovských žhářích děsit, může nás dokonce už obtěžovat, ale stále platí stará fakta. Máme před sebou holčičku, která u nás jako první dvouletý capart přežila s 80-ti procentními popáleninami, máme před sebou 3000 stran soudních spisů a čtveřici, která dobře věděla, co dělá. Zase budeme mít v republice dva mediálně známé Vítkovy – jeden pražský, kde se kladou věnce, a ten druhý na Opavsku. Tamní starosta si na to už zvykl, protože s ním mluvili snad všichni novináři široko daleko. Dnes tedy začíná pozoruhodná soudní dohra mimořádné nelidské kauzy. Doufejme, že za tím vším udělá spravedlivou tečku.