Co je psáno...

Když ještě vůbec nebylo jasné, zda stávka bude nebo nebude, ptal jsem se v Ostravě kolemjdoucích, co na to říkají. No co by, stávka přece bude, je to tam napsané, řekla mi bodrá padesátnice, která právě vystála frontu u pokladny v obchodě. Na otázku kde je co napsané, řekla stručně: No, na ceduli v tom autobusu. V tu chvíli jsem ještě netušil, jak zásadní roli tato cedule sehraje. Ostravský dopravní podnik totiž ohlásil informační kampaň pro cestující. Mělo to být varování před problémy, ale v textu se jasně psalo toto: Na čtvrtek 4. března je potvrzeno konání celorepublikové stávky pracovníků v dopravě. Jasná věta, jasné sdělení. Jenže v tu chvíli žádná stávka potvrzena nebyla. Vždyť si vzpomeňte. Odboroví bosové v Praze obratně kličkovali a nikdy neřekli jasné ANO a jasné NE. To bylo ale na Ostravu asi moc složité a tak tady stávku prostě oznámili definitivně a basta! Informační tsunami fungovalo systémem - já řeknu sousedovi a ten zase svému známému. A tak se v krátké době Ostrava se stávkou skutečně smířila. Když předevčírem ve dvě hodiny odpoledne odbory tuto protestní akci nakonec odpískaly, cedulky ve všech vozech hromadné dopravy musely jít zákonitě do koše. Jejich masivní dopad jsem ale pocítil dokonce až v Opavě, druhého dne ráno. Jedna paní říkala na nádraží druhé: To je dobře, že dnes jedou ty vlaky, že? A ta druhá na to: Proč by tady nejely? No, protože měla být stávka, nechápala ta první. Druhá z dam pak zřetelně prohlásila: Ale ta stávka měla být jenom v Ostravě. Bylo to tam na ceduli! Nepodceňujme, prosím, schopnost pouličního lidu šířit informace rychlostí blesku. Dávejme pozor, co na trolejbusy vlastně lepíme. Tak trochu se bojím, co by cestující četli, kdyby se třeba organizovalo nějaké protiteroristické cvičení. V každém případě Ostrava by jistě byla zase o krok dál, protože na nějaké filozofování není čas.