Cukroví pod zámkem

28. listopad 2006
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Už jste se podívali do kalendáře? Pak určitě víte, že tuto neděli budeme moci zapálit první adventní svíčku. Je to tak. Vánoční svátky se nezadržitelně blíží a s nimi řada obvyklých více či méně oblíbených činností. Většina z nich, jak už to tak bývá, padá na hlavu žen-hospodyněk.

0:00
/
0:00

Svátky konce kalendářního roku jsou pro mě výjimečnou událostí. Proto si je užívám. Už od podzimu pilně sbírám kaštany, žaludy, šišky a o něco později tajně loupím větvičky všeho druhu, abych vyrobila vlastnoruční adventní věnec. Co na tom, že jehličí začne během několika dnů dělat příšerný nepořádek! Těch pár chvil, kdy věnec krásně voní lesem opravdu stojí zato.

Nevadí mi předvánoční shon v obchodech, protože dárky pořizuji postupně už od léta. A nemohou mě rozházet ani všudypřítomné koledy. "Rolničky, rolničky..." si totiž s chutí zazpívám v podstatě kdykoliv v roce. Určitě si říkáte, jaký že jsem to pohodový člověk, ale nenechejte se mýlit. Jeden předvánoční zlozvyk mě skutečně dokáže rozžhavit doběla!

Milé dámy, určitě podobnou situaci dobře znáte... Zatímco vaše rodina spí spánkem spravedlivých, vy po nocích vykrajujete srdíčka, tvarujete rohlíčky, s upatlanýma rukama střídavě pendlujete mezi válem a sporákem a hlídáte, aby se oblíbené cukroví nespálilo. Pak jej pocitem dobře odvedené práce uložíte do spíže a hluboko po půlnoci jdete konečně spát. A ráno? Nestačíte se divit: dveře spíže jsou dokořán, víko od krabice na dorty leží opodál a většina cukroví zmizela. Křik, výhrůžky, prosby, nakonec bezradný smích a někdy i pár slz. Takový a podobný scénář se u nás doma odvíjí téměř každý rok. Jen technika loupení cukroví doznala podstatného zlepšení. Často jsem na něj proto přišla až téměř na Štědrý den.

Říkáte si určitě, že jsem dost stará na to, abych si vymyslela nějaké obranné metody. Věřte, že jsem na několik skutečně přišla: vanilkou vonící krabice jsem schovávala do skříně, pod postel,pod peřiny i do sklepa. Co nenašla rodina, objevil pes. Vyzkoušela jsem tedy různé zámky. Věřte, že ke každému zámku lze najít i přiměřený klíč. Naše spižírna byla dokonce i bez kliky, než můj syn zjistil, že postačí obyčejný šroubovák! Cukroví nakonec skončilo v mrazničce. Tam můj nenasytný potomek nechodí. Neumí vařit, a tak jej potraviny v syrovém stavu nezajímají. Netuší přitom, že by při namátkové kontrole mrazícího prostoru našel skutečné poklady. A já pevně doufám, že tušit nebude alespoň do Štědrého dne.

autor: š.iva
Spustit audio