Debata o měnírně

V celé republice nic podobného nenajdete. Oprýskaný dům na jedné z nejkratších opavských ulic, na Almužnické, skrývá hotový poklad - vzácně zachovalé zařízení, které dodávalo elektřinu tramvajím v celém městě. Dnes už zůstal po tramvajích jen kus vzpomínkové kolejnice v pěší zóně, ale měnírna žije dál. Stojí v místech, kde by mělo vyrůst pokračování centra města, a tak pánové architekti dumali, jak ty jiskřící báně zamotat do nákresů. Už už to vypadalo na dohodu, že se zbourá stavba kolem měnírny a ostatní zůstane vcelku, a pak náhle zásah shůry. Ministerstvo kultury vyhovělo všem kromě magistrátu a odmítá vyjmout budovu měnírny z režimu památkové ochrany. Investoři se asi pořádně zhluboka nadechli, protože kus své práce mohou akorát tak hodit do koše a začít znova.

Existují na to dva pohledy. Jeden se pozastavuje nad tím, jak se najednou dělá humbuk kolem nevzhledného domku se spoustou harampádí, a ten druhý se nechce za žádnou cenu vzdát technického klenotu, který nikde jinde nemají.

Jak z toho ven? Myslím, že architekti malující plány nových ulic s obchody by zkrátka měli ukázat, co v nich je a když už Opava má svůj tramvajový poklad, tak ať na něm lpí se vším všudy. Nebude to jednoduché, kdo ví, co všechno to přinese, ale raději začít přísně a pak případně dojít k nějakému kompromisu. Teď je celá debata o měnírně zase na začátku. Naši električtí předkové by se asi divili.