Děsivá realita

Když se v pondělí ráno dvaatřicetiletý náměstek havířovské primátorky Martin Balšán holil, vázal si kravatu a chystal se na poslední předvolební jednání havířovského zastupitelstva, asi netušil, že bude skutečně posledním v celém jeho dosavadním životě. Ani advokátka Ivana Kabzanová si určitě nepřipouštěla, jak zásadně její život ovlivní banální spor o peníze, ve kterém zastupovala jednu ze zúčastněných stran.

Jediným člověkem, který zřejmě dobře věděl, že na konci dne bude mít na svém kontě smrt dvou lidí a také svou vlastní, byl Pavel Slíva. Osmačtyřicetiletý muž neunesl tíhu dva roky se táhnoucího sporu o peníze. Psychologové se shodují v tom, že šlo o promyšlený čin. Dokazuje to podle nich i fakt, že vrah zabíjel v den, kdy se jeho případem mělo zabývat městské zastupitelstvo a také mezi smrtí obou obětí byl dostatečný časový rozestup.

Co se dělo v hlavě tohoto člověka v posledních dnech jeho života? Proč se rozhodl své problémy řešit s pistolí v ruce? Na tyto otázky už zřejmě ucelenou odpověď nedostaneme. Vrah je po smrti a policisty teď čeká mravenčí práce, jejíž výsledky nakonec skončí v policejním archivu jako odložený případ. Nebude totiž koho obvinit.

Kladu si přitom otázky: Bylo možné tomuto krvavému zločinu zabránit? Nedal se včas odhalit vážný stav vrahovy psychiky? Všimli si něčeho lidé v jeho okolí? Kolik podobných psychicky narušených lidí kolem nás žije v přesvědčení, že jim někdo ublížil, a jedinou možností řešení problému je podle nich vražda?

Přiznám se, že často ani netuším, s jakými starostmi a problémy musejí žít mí sousedé. Třeba i oni bojují s něčím, co je nad jejich síly a jen silná vůle je drží na té správné straně zákona a morálky. Možná, že i v případu vraha a sebevraha Pavla Slívy stačilo pouhé vlídné slovo a rada, kam se obrátit o pomoc. Možná... Pro mne osobně z toho plyne jeden závěr: Budu toho o lidech kolem sebe chtít vědět více. Možná tím třeba zachráním když ne lidský život, tak alespoň lidskou duši.