Dovolenková politika
Když jedete na dovolenou, politika je to poslední, co během ní chcete řešit. Za určitých okolností se jí ale stejně nevyhnete. Své o tom ví autor následující poznámky.
Hlavní část dovolené už mám bohužel za sebou. Utěšuje mě pouze fakt, že byla opravdu báječná. Pod křídly cestovní kanceláře jsem se s rodinou vydal na Balkán. Cílem našeho poznávacího zájezdu byla nádherná zemička jménem Černá hora. Zážitků bylo tolik, že by vystačily na několik podobných poznámek. Proto se omezím pouze na jeden.
Do Černé hory jsme cestovali autobusem. Přes Slovensko, Maďarsko a Srbsko. Zatímco do prvních dvou jmenovaných zemí jsme vjezd do nich díky Schengenu málem ani nezaregistrovali, vjezd do Srbska byl o to komplikovanější. Dlouhé kolony aut a autobusů, šinoucích se jen velmi líně kupředu. Když jsme po dvou hodinách přískoků dorazili k hraniční závoře, doufali jsme, že únavné čekání konečně skončí. Jenže zatímco polský autobus nechali srbští celníci bez povšimnutí, ten náš prověřili opravdu důkladně. Nejdříve museli řidiči otevřít všechny zavazadlové prostory ve spodní části autobusu. Pak jeden celník vstoupil dovnitř, vybral pasy všech účastníků a odešel s nimi do své kanceláře. Vrátil nám je až zhruba za půl hodiny. Mezitím nás předjela řada dalších autobusů bez označení CZ.
Důvod byl jednoduchý: od doby, kdy česká vláda uznala nezávislé Kosovo, nejsme pro Srby důvěryhodní. Speciálně od nás je takový krok velmi ranil. Připomínají, že v roce 1968 v době okupace Československa spřátelenými armádami pod vedením Sovětského svazu to byla právě bývalá Jugoslávie, která našim občanům trávícím tam dovolenou, nabídla pomocnou ruku. A my se jí teď takto odvděčíme. Své zklamání nám proto dali najevo alespoň touto formou. Aby nedošlo k mýlce, srbští celníci se k nám nechovali sprostě nebo arogantně, jen nás prostě odbavovali podstatně pomaleji než ostatní.
Kosovský stín ale na nás Čechy dopadl i v samotné Černé hoře, která ještě nedávno sdílela se Srbskem společný stát. Majitel privátní vily, ve které jsme byli ubytovaní, k nám jednou po večeři přisedl. Slušně, ale naléhavě se nás zeptal, co si myslíme o postoji české vlády. V souladu se svým názorem jsem ho ubezpečil, že se za české uznání samostatného Kosova hluboce stydím. Po těchto slovech se panu domácímu na tváři objevil přátelský úsměv. A na stole po chvíli i sklenička místního vyhlášeného alkoholu, kterou nám přátelsky objednal. Mé tušení, že Albánci jsou díky své populační rozpínavosti velkou hrozbou i pro Černou horu, se změnilo skoro v jistotu.
Takže jestli máte během dovolené cestu do stejných jižních končin, počítejte s tím, že na vás nějakým způsobem dosáhne nejen politika balkánská, ale i ta naše. A připravte se bohužel i na to, že Česko ztratilo pro Srby a Černohorce svůj půvab.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka