Drahá zkušenost

Vše se v posledních dnech až moc točí kolem mladého řidiče, který podle všeho nehodu zavinil. Je mi ho - i jeho celé rodiny - moc líto. Stejně jako pozůstalým po obětech, tak i jemu a jeho blízkým život pořádně zhořkl. Svým způsobem má ale mé sympatie. Působí na mě jako hodný a rovný člověk, který se, bohužel, vlivem nešťastných okolností ocitl v nepravý čas na nepravém místě. Mohl tam být kdokoli jiný.

Viníci jsou podle mne někde jinde a je jich celá řada. Provozovat jednokolejnou trať způsobem, jako tomu bylo až do osudného 11. dubna, byl hazard a bylo jen otázkou času, kdy k něčemu takovému dojde. Snaha o lepší zabezpeční trati měla přijít už před lety. Ať už ze strany dopravního podniku, drážního úřadu nebo města - jakožto majitele dopravce, který podnik dotuje. Nestalo se.

Nečekám ani, že kromě onoho mladého řidiče policie ještě někoho obviní a stejně tak nechci, aby se z celého případu stal nějaký hon na čarodějnice. Utrpení bylo dost.

Co mě ale zaujalo, je ono provizorní zabezpeční trati do Kyjovic. Tu blikající odhlášku sice možná řidič zaregistruje, ale jinak to takzvané návěstidlo nic víc neřeší. Když ho minu, tak pokud vím, žádný signál nikam nepošle a nic nespustí. A když řidič jedné z tramvají zapomene mobilem zavolat dispečink a vjede na trať, co se bude dít dál? Jak dlouho bude trvat, než onomu tramvajákovi někdo zavolá a zeptá se, kde je?!

Jistě, trať je teď mnohem bezpečnější, ale stejně se mi to provizorium na trati nelíbí. Nedovedu si moc představit, že by to takhle nějak fungovalo někde na železnici.

V každém případě doufám, že už se na oné trati po této zkušenosti nikdy nic podobného nestane. Že to ale byla drahá zkušenost!