Drogy kolem nás

Pokud jste včera dobře poslouchali naší rozhlasovou Lékárnu, možná vás stejně jako mě znovu šokovala informace, která padla hned v úvodu. Protidrogová koordinátorka Taťána Niklová, mi totiž připomněla, že jen v Ostravě bere drogy 15 tisíc lidí. Aby se mi lépe počítalo, řekněme, že krajské město má 350 tisíc obyvatel. Mohu tedy tvrdit, že drogy v Ostravě užívá každý dvacátý. A to si policie i úřady vůbec nedělají iluzi, že vědí o všech. Možná namítnete, že to není příliš. Určitě by bylo hůře, kdyby si s narkotiky tykal každý druhý. To nepopírám, přesto, když vezmu v úvahu, že závislostem podléhají především mladí lidé, je to podle mě více než alarmující.

Kde se děje chyba, proč lidé a především náctiletí dnes tolik sahají po drogách? Z nudy? Z frajeřiny? Řeší si tak své problémy? Odpovědi na tyto otázky s jistotou znají jen oni. Každopádně drogy jsou fenoménem porevoluční doby. Já jsem se s nimi setkala už před třinácti lety, tehdy jsem chodila ještě na základní školu. A dovolím si říct, že už tenkrát byly všude kolem mě a dostupné bez velké námahy. Nebudu si hrát na svatou, neodolala jsem chuti neznámého a marihuanu jsem taky zkusila. Možná můžu mluvit o štěstí, bylo mi z ní hrozně špatně, a tak u experimentu jen zůstalo. Navíc mi rodiče během puberty pro jistotu hodně přistřihli křidélka. S odstupem času jim ale musím poděkovat. Mnozí lidé, které jsem tenkrát znala, se stali závislými a někteří i zemřeli. Proč o tom vůbec mluvím? Já si totiž myslím, že problém mé generace je právě v lehkomyslném přístupu k drogám. Prostě si ubalí cigaretu marihuany a je v pohodě. Proč by měla usilovat o vzdělání, o práci, o vlastní bydlení. Tak nějak přežívá, často jen na sociálních dávkách a nic neřeší. Já se jen bojím toho, že mladší ročníky se touto zdánlivou pohodou příliš inspirují.