Faux pas

Šok pro našeho soupeře, Litevce, přišel už před utkáním. V bulletinu před zápasem uviděli na titulní straně vyobrazenou lotyšskou státní vlajku, uvnitř si navíc přečetli, že hlavním městem Litvy je Riga a místo fotografie své reprezentace spatřili lotyšský výběr.

Svaz pak vůbec program nedal nakonec do oběhu, rychle jej stáhl, aby trapas nebyl ještě větší. Zvlášť prekérní je ale fakt, že úterní program byl připravený i na zítřejší zápas se Skotskem na Letné, tudíž je škoda dvojnásobná.

Co se zástupcům svazu podařilo alespoň částečně zahladit, korunovali těsně před zápasem. Pod střechou stadionu visela obrácená litevská vlajka a vrchol přišel při hymnách. Litevcům zahráli na uvítanou lotyšskou. Je to ostuda a zde neobstojí fakt, že na světě se dějí ještě horší věci. Tady totiž nešlo jenom o jedno přehlédnutí zodpovědných, ale o celou sérii přehmatů.

Představte si úplně jinou věc. Kdyby u nás mělo hrát Srbsko a Češi by jim zahráli kosovskou hymnu. To by s trochou nadsázky potom bylo už rovnou na válku.

Pochvalou pro český fotbal je neočekávaný krok vedení svazu, kdy potrestalo za tuto ukázku neprofesionality hned tři své pracovníky a Litvě se oficiální cestou omluvilo.

Každopádně svazu by ale prospělo, kdyby pro příště zaměstnalo na toto alespoň průměrného maturanta, nejlépe ještě fotbalového fanouška, protože něco takového už by se pak nemuselo opakovat. Každý totiž ví, že Litva je vždycky žlutá nebo zelená a jejich muži umí hrát basket, zatímco Lotyško je vínově červené a patří k průměru ve fotbale i v hokeji.

Pokud si při výběru nástupce z tohoto incidentu nevezme vedení svazu poučení, nechci vidět tu situaci, až budeme hrát příští kvalifikaci na mistrovství světa. Vždyť názvy jako Slovensko a Slovinsko mají k sobě taky sakra blízko.

No, nejhůř by ale bylo, kdyby naše reprezentace měla úterní zápas sehrát ne doma, ale v Litvě. Protože představa, že by s vědomostmi pánů funkcionářů naši borci, kteří mají tržní hodnotu zhruba tři miliardy korun, doletěli ne do Vilniusu, ale do lotyšské Rigy, to už by pak bylo skutečně k smíchu. Anebo k pláči?