Fotbalová šaškárna?

Včera jsem zjistil, že fotbal může být i legrace. Za svůj nedlouhý život jsem si ke sportu nevypěstoval bůhvíjak pevný vztah. Nelepil jsem si plakáty na dveře, ani nesbíral kartičky slavných hokejistů. A ani mezi fanoušky mě to nelákalo. Časy Poláčkových Mužů v ofsajdu jsou už dávno pryč a davové šílení teď láká, až na výjimky, opilé a agresivní vyznavače násilí, ze kterých mají všichni strach. Tentokrát ale bylo všechno jinak. Baník hrál na Bazalech proti brněnské Zbrojovce Na ostravském nádraží stály v plné polní desítky policistů, antikonfliktní tým a kdovíkdo ještě, očekávali totiž původně hordu hrdlořezů z Brna. Z posledního vagonu se ale nakonec vytrousila jen hrstka zakuklených lidí, dobře rozeznatelných podle šálů a dalších vizitek klubu. Patnáct skalních fanoušků budilo úsměv, ale i vztek. Skandovali, že bojkotují bojkot, který vyhlásilo jádro fandů kvůli vstupenkám na jméno. V Brně se prý prodala jediná. Můj kolega, agenturní fotograf, si stěžoval, že to nestojí za záběr, kolegyně s televizním štábem se viděla někde v klidu doma nebo u vody. Další procedil mezi zuby, že by je tu šaškárnu nechal zaplatit do posledního haléře. Nakonec vypadali někteří z novinářů nebezpečněji, než obávaní fandové. Nemohl jsem si pomoct, ale bylo mi to k smíchu. Naposledy jsem viděl tolik policistů v akci, když doprovázeli před několika dny ministra a jeho družinu do Třince. Je v tom určitý kus spravedlnosti, že stejnou měrou investují peníze a síly i do party přiopilých hejsků ve stejném počtu.