František Tichý: sKartace

Takzvaná sociální karta nebo-li sKarta pochází z dílny bývalého ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka (TOP 09) jako součást sociální reformy. Státu měla přinést úspory - měly se tak ušetřit provozní výdaje při výplatě dávek. Hlavně za složenky a poštovné, také práci s hotovostí na úřadech. Sociální karty měly rovněž omezit zneužívání dávek.

Projekt sKaret ale hned na začátku narazil na tvrdý odpor, například Národní rady osob se zdravotním postižením, systémem se zabýval Úřad pro ochranu osobních údajů, na povrch vypluly nedostatky - sKarta zneužití dávky zabránit nedokáže.

Projekt vyvolával rozporuplné reakce a emoce nejen na oficiálních místech a v médiích, ostré diskuze na téma sKaret se vedly také mezi lidmi na sociálních sítích. Tady ovšem mnohdy bez racionálního základu a alespoň základní znalosti problematiky, jak už to tak občas bývá. O to ostřeji se debatovalo.

Znám ve svém okolí pár lidí, co si sKartu odmítlo převzít, respektive ji nepřevzalo. Celkem mělo být uživatelů sKaret kolem milionu, reálně jich je nyní asi čtvrtina. Přes čtyři tisíce lidí kartu přímo odmítlo, dalších asi sto tisíc si ji dosud nevyzvedlo a zřejmě asi ani nevyzvedne.

Jestli se projekt nepodaří zprovoznit tak, aby fungoval na sto procent a byl opravdu přínosem, jakože se to nejspíš nepodaří, tak ať raději skončí. Představa, že by zůstalo jen jakési torzo, je dost hrozná.

Hlavně moc nechápu, proč by měla sKarta zůstat alespoň jako průkaz, jak si představuje paní ministryně, která se dosud snažila projekt udržet při životě, seč jí síly stačily. Myslím ale, že občanka a pas k identifikaci bohatě stačí. A počítačovému systému je určitě jedno, s jakým kódem pracuje.

Ať už ale projekt sKaret skončí za měsíc nebo za rok, mluvit se o něm bude určitě ještě několik let. A možná se i vrátí. Doufám ale, že už v obstojné podobě. Zatím ale naštěstí - sKonec!