František Tichý: Stávkokaz

Jsem asi stávkokaz. Zastávám totiž názor, že pokud nejsem s příjmem, který mi zaměstnavatel nabízí, spokojen, najdu si zaměstnavatele jiného. Vím, že hledat slušnou a slušně placenou práci v dnešní době je těžké, ale otravovat život jiným lidem jen proto, že já mám pocit, že mám málo, mi přijde smutné a ubohé. Je to vydírání.

Chápu ale zaměstnance bohaté a vysoce ziskové společnosti, kteří dřou od rána do večera za mizerný peníz, že by chtěli přilepšit. Těm i docela fandím.

Chtít však peníze navíc po někom, kdo je v podstatě nemá a ať si je hledá, kde chce, to už mi nepřijde moc fér. A argumentovat třeba výší platů v jiných městech, to je tak trochu bláznovství.

Taky by se mi líbil pražský plat. Ale Praha je úplně jiný region, který se s Ostravou moc srovnávat nedá. Koneckonců ani Brno nebo Olomouc nejsou na srovnávání vhodné. Každé z těch měst má svá specifika. Ale to už odbočuji od tématu.

Když přišli doktoři s výzvou Děkujeme, odcházíme, docela jsem se bál, co bude, až odejdou. Protože jsem čekal, že odejdou. Nečekal jsem, že ustoupí vláda. Vláda, která při svém nástupu avizovala škrty, šetření, stabilizaci rozpočtu... aby se naše děti - tím pádem i ty moje - mohly mít lépe. Minimálně v tom, že by nesplácely či nedoplácely na dluhy svých rodičů.

Ovšem i ta vláda, které v šetřícím ohledu fandím, může udělat chybu. Přinejmenším v tom, že by odchod do penze oddálila bez rozdílu všem. A sedmdesátiletého horníka si nedokážu představit ani v pohádce.

A nejde jen o hornictví. Prakticky každá dělnická profese má své. Vládnímu úředníkovi se to mluví, když nepracuje v třísměnném provozu u pásu.

Nebudu tady vyjmenovávat profese, ve kterých se zaměstnanec, pokud nebude aspoň pět posledních let většinu času na nemocenské, nemusel důchodu dožít, to by bylo na dlouho. Možná ale, že bych takto - čtením těch profesí - podpořil stávku proti některým bodům vládních reforem.

Tak nevím, možná nejsem až tak úplně stávkokaz. Ale cíle musí být ušlechtilejší než jen zvýšení platů úzkého okruhu lidí.