František Tichý: Suvenýry

Trávili jsme dovolenou v Moravském krasu a v odpočinkových chvilkách jsem obhlížel stánky se suvenýry, kterými bych mohl po návratu obšťastnit své blízké. Případně si přivézt trvalou vzpomínku, na kterou by se mi doma prášilo. Jako dítě jsem tyhle maličkosti sbíral.

Pravé české zboží - oznamoval nápis na jednom z mnoha stánků poblíž proslulé moravské propasti Macocha. Za sklem té prodejní budky byly vystaveny především angličáky, jak se modelům aut lidově říká. O kousek dál jste si mohli koupit štramberské uši, případně zmrzlinu jisté nadnárodní společnosti. Nic moc tedy, říkám si. Uvidíme jinde.

Zvědavě nakukuji do výlohy obchůdku u Punkevních jeskyní. Mají tam vybroušené kousky krápníků. Vypadají hezky. Dívám se, co dál mi mohou místní obchodníci nabídnout. Když můj zrak padne na kousek pyritu, překvapeně zamrkám. Je u něj napsáno, že je z Peru. Hm, už se vidím, jak na otázku odkud to je, odpovídám že z Peru. A na logicky následující dotaz, kdyže jsem byl v Peru, odpovídám, že nikdy, že jsem to koupil v Moravském krasu. Stejně jako žraločí zub, který ve výloze registruji vzápětí.

Jdu si spravit chuť do výčepu. Obsluha s cizím přízvukem připomínající ruštinu mi nalévá pražské pivo. Je dobré, lepší než to ze západu Čech, co mají na hotelu, kde jsme ubytovaní. Tiše upíjím z půllitru a přemýšlím, kam až bych musel jet, abych dostal nějakou tu krasovou specialitu. Kdoví. Ale až na to přijdu, dám vám vědět.