Herci na pracáku

11. srpen 2004
Ranní poznámka , Ranní poznámka

Nejen děti školou povinné anebo učitelé, také divadelní herci mají své prázdniny. Dalo by se předpokládat, že prkna, která znamenají svět budou v těchto dnech spát tvrdým spánkem. Vždy se ale najde výjimka. Mimořádně napjatá atmosféra panuje v opavském Slezském divadle. Dlouhodobá nejistota tady vyvrcholila sérií výpovědí. Kde hledat objektivní pravdu a jaké to je být hercem na úřadu práce?

Tak se opavské divadlo znova dostalo do popředí zpravodajského zájmu. Vedení divadla se totiž rozhodlo propustit téměř polovinu z 22 stálých herců v činohře. Krok razantní, odvážný a strategický. Zatímco šéf činohry neochvějně prohlašuje, že díru v kádru zacelí hostujícími umělci, propuštění matadoři svolávají právníky a hledají nejkratší cestu do soudní síně. Důvodem výpovědí je nadbytečnost a nutnost za každou cenu ušetřit, což je oříšek pro každého prognostika, protože hostující herec zřejmě také není zadarmo. A jeden ze zaměstnanců dokonce dostal výpověď, když byl na nemocenské. Prostě a jednoduše: V Opavě letní nuda a únava rozhodně nepanují.

Slezské divadlo je zařízením, které je pověstné svou tvrdošíjnou opatrností cokoliv zveřejňovat a nejvyšší funkcionáři by byli nejraději, kdyby prostě byli zavření za oponou a nikdo o nich nemluvil. Jenže to je chyba. Nevěřím tomu, že by paní ředitelka nechala rozdat výpovědi, aniž by si nebyla jistá legitimitou tohoto kroku. Tím spíše, že se herců zbavila v okamžiku, kdy už nemají reálnou šanci najít od září náhradní angažmá. Jenže odmítla jakkoliv zprostředkovat své stanovisko s odkazem na malování v její kanceláři. Opavské divadlo připomíná bublinu, která uvnitř hučí a prská a čas od času vypustí trochu nevábného čehosi. Bohužel. Jsem přesvědčen, že schopný manažer by dokázal jakýkoliv krok obrátit ve svůj prospěch a dbát usilovně na image celé instituce. Jenže to paní ředitelku evidentně nebaví.

Reptající herci možná u soudu neuspějí a skončí na podpoře tak jako jiní smrtelníci. Jenom škoda, že se všechno tak nějak tutlalo a zavdávaly se příčiny k nejrůznějším spekulacím.

Slezské divadlo - to je krásná budova s bezchybnou a poctivou fasádou v centru města. Hned za hlavními dveřmi ale vycítíte atmosféru dřevotřískových skříní, levných koberců a chodbových diskusí. Dobrá pověst a intriky, to opravdu nelze sčítat, a dokonce ani v nejbláznivějším matematickém snu.

autor: mrk
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?