Herci na pracáku

Tak se opavské divadlo znova dostalo do popředí zpravodajského zájmu. Vedení divadla se totiž rozhodlo propustit téměř polovinu z 22 stálých herců v činohře. Krok razantní, odvážný a strategický. Zatímco šéf činohry neochvějně prohlašuje, že díru v kádru zacelí hostujícími umělci, propuštění matadoři svolávají právníky a hledají nejkratší cestu do soudní síně. Důvodem výpovědí je nadbytečnost a nutnost za každou cenu ušetřit, což je oříšek pro každého prognostika, protože hostující herec zřejmě také není zadarmo. A jeden ze zaměstnanců dokonce dostal výpověď, když byl na nemocenské. Prostě a jednoduše: V Opavě letní nuda a únava rozhodně nepanují.

Slezské divadlo je zařízením, které je pověstné svou tvrdošíjnou opatrností cokoliv zveřejňovat a nejvyšší funkcionáři by byli nejraději, kdyby prostě byli zavření za oponou a nikdo o nich nemluvil. Jenže to je chyba. Nevěřím tomu, že by paní ředitelka nechala rozdat výpovědi, aniž by si nebyla jistá legitimitou tohoto kroku. Tím spíše, že se herců zbavila v okamžiku, kdy už nemají reálnou šanci najít od září náhradní angažmá. Jenže odmítla jakkoliv zprostředkovat své stanovisko s odkazem na malování v její kanceláři. Opavské divadlo připomíná bublinu, která uvnitř hučí a prská a čas od času vypustí trochu nevábného čehosi. Bohužel. Jsem přesvědčen, že schopný manažer by dokázal jakýkoliv krok obrátit ve svůj prospěch a dbát usilovně na image celé instituce. Jenže to paní ředitelku evidentně nebaví.

Reptající herci možná u soudu neuspějí a skončí na podpoře tak jako jiní smrtelníci. Jenom škoda, že se všechno tak nějak tutlalo a zavdávaly se příčiny k nejrůznějším spekulacím.

Slezské divadlo - to je krásná budova s bezchybnou a poctivou fasádou v centru města. Hned za hlavními dveřmi ale vycítíte atmosféru dřevotřískových skříní, levných koberců a chodbových diskusí. Dobrá pověst a intriky, to opravdu nelze sčítat, a dokonce ani v nejbláznivějším matematickém snu.