Metoděj Chrástecký je ředitelem muzea v Hlučíně. Mají tady ve sbírkách i hlasy pamětníků. V roce 1938 prožívali změny, které jim ovlivnily celý život. Třeba v Sudicích u dnešní hranice s Polskem.
Dramatický byl hlavně zhruba týden mezi podpisem Mnichovské dohody a skutečným připojením celé této oblasti přímo k Třetí říši, vzpomíná v pamětech žena z Hlučína.
Tým ze sdružení Post Bellum dokumentuje vzpomínky pamětníků z Hlučínska. Místo obvyklého diktafonu si teď jejich výpovědi natáčí na kameru. Kameramani používají speciální systém, díky kterému se zpovídaní lidé nedívají do objektivu, ale do tváře dokumentaristy. Vzpomínky pamětníků z tohoto regionu jsou výjimečné mimo jiné tím, že oblast byla za války připojená k Německu a muži museli rukovat k wehrmachtu.
Hned u hranic byly tehdy připravené autobusy. Odvážely obyvatele Hlučínska na nějaký čas k moři na sever. Byl to propagandistický tah, jak upevnit myšlenky nacionálního socialismu, říká historik Muzea Hlučínska Jiří Neminář.
„Na pobřeží toho moře lidé zažili dovolenou nebo rekreaci, jak ji vlastně známe dnes. Protože pro lidi, kteří se celý život živili zemědělstvím, něco takového nebylo myslitelné. Lidé byli svědky, dalo by se říci, válečných přestřelek, bojůvek – pro obyčejné lidi to muselo znamenat předzvěst války,“ dodává historik.
Hlučínsko bylo k německé Třetí říši definitivně připojené 8. října 1938 a stalo se součástí okresu Ratiboř v pruském Slezsku. Za další dva měsíce, po velké manifestační oslavě, začala další fáze. Povinné rukování mužů do wehrmachtu, začátek dlouhého seznamu válečných obětí a strádání celých rodin.