Investice do vzdělání

Dva tisíce korun? Tuž to mi něpravtě? Ja - zdělání je holt zdělání, prohodil uznale beskydský dřevorubec Juzek Smolka, utřel si ruce mastné od řetězu motorové pily a s chutí se pustil do chleba se škvarkami. Koneckonců proč zbytečně přemýšlet nad věcmi, které se ho netýkají. Proč by posílal děti na školu někam do Ostravy a ještě jim platil bydlení?

Jenomže já na rozdíl od pana Smolky - pokud nechci, aby se mé dítě živilo štípáním dřeva, musím čím dál častěji řešit otázku kde na to vzít. Školní potřeby - dva tisíce korun. Adaptační kurz osmnáct stovek. Stravenky, síťová jízdenka na tramvaj... další stovky a tisíce se jen kutálejí. A to moje dítě chodí jenom na střední školu. Přiznám se, že se děsím chvíle, až se dostane na univerzitu a řekne - mámo ještě další tři tisíce na koleje.

Holt žijeme v době, kdy do vzdělání našich dětí musíme investovat nemalé peníze. To záleží většinou na tom, jaké školy ratolestem dopřejeme. Jestli je citlivě nasměrujeme na obor, který sice neodpovídá úplně jejich představě, ale může se studovat v dosahu domova a my tak ušetříme. Nebo jim pomůžeme v cestě za svým snem a budeme doufat, že vložená investice se našim potomkům mnohonásobně vrátí.