Ivana Šuláková: Agresoři kolem nás

Když jsem ve čtvrtek ráno jela trolejbusem z nádraží do centra Ostravy, vyrušil mě z mé cestovní apatie nečekaný křik. Vlastně ani nevím, co dotyčný rozčílený cestující křičel, jasné ale bylo, že vůbec neovládá své emoce a není tedy radno být v jeho bezprostředním okolí.

K podobnému závěru zřejmě došli i ostatní spolucestující, kteří kolem dotyčného muže vytvořili bezpečný odstup, přestože trolejbus byl nacpaný k prasknutí.

A proč o tom mluvím? Protože mám pocit, že oněch vzteklých a agresivních lidí kolem nás nějak nebezpečně přibývá. V jejich počínání jim často nezabrání ani přítomnost spousty dalších lidí. Agresor je zřejmě nevnímá jako případné protivníky, ale jako obecenstvo.

Své o tom vědí řidiči tramvají, pracovníci různých úřadů i zdravotní sestry. Právě poslední jmenované už proto mnohde procházejí speciálním školením, aby se násilníkům dokázaly ubránit.

Teď se mezi frekventanty kurzu sebeobrany zařadily i úřednice opavského magistrátu. Jejich výcvik mají na starosti tamní strážníci, kteří jim mají pomoci zvládat neverbální i verbální útoky. A že jich nejen v Opavě není zrovna málo, víme všichni.

Jenomže, nejde jen o samotný útok. Asi málokdo si dovede představit, jak se taková máma od rodiny, která v práci zažije útok násilníka, později cítí. Co všechno prožívá? A jak se se stresem vyrovná?

Na úřadech pracují hlavně ženy a právě na ně si agresoři nejvíce troufají. Vědomě si jako terč vybírají toho, koho považují za slabšího. Od něj totiž adekvátní obranu nečekají.

A tak si říkám, že bych chtěla být u toho, až některá z opavských úřednic po výcviku v kurzu sebeobrany nabyté zkušenosti použije v praxi. A když bude kolem početné obecenstvo, ještě lépe! Možná tak další potenciální útočníky přejde chuť vylívat si zlost na ostatních.